crazy pig's ideas

Who inspires me - Landgdon Graves

2012-02-10T13:51:00.002+01:00

Langdon Graves je mladá umělkyně, žijící v Brooklynu.Věnuje se hlavně kresbě a sochařství, a co mi přijde zajímavé - zatímco v prvním odvětví dává přednost figurálním motivům, v tom druhém pracuje výhradně s objekty. Absurdní uskupení předmětů dávají vznik zcela novým. Ale protože mě zajímá spíš to, co je na papíře, ukážu vám spíš její kresby. Jsou tajemné až zneklidňující, surrealistické, často se v nich objevují zvířata ve vztahu k člověku. A jemné barvy, jen minimalisticky použité, to všechno skvěle doplňují. Závidím jí, jak dokáže nakreslit vlasy! :D
(en) Langdon Graves is a young artist living in Brooklyn. She focuses on drawing and sculpture. What I find interesting is the fact that in the first branch, she prefers figural motives, while the scupltures are made just of objects. Things arranged in an absurd way give birth to brand new ones. But as I'm more into what I can see on paper, I'm introducing to you her drawings. Her work is mysterious and even disturbing, surrealist, there are often animals in relation to people. And the soft, minimalist colours she uses complete it in a great, harmonious way. I'm jealous of the way she can draw hair, it's just perfect! :D

new project

2012-02-04T19:22:00.000+01:00

Antikvariáty jsou skvělým zdrojem materiálu. Anglicko-český slovník pro práci s odbornou literaturou z roku 70 se skvěle hodí na koláže - zažloutlé stránky, ideální formát a navíc random slovíčka. Dále jsem ulovila francouzský atlas sladkovodních ryb a německou publikaci o nerostech. Slovník se teď určitě třese před mými dalšími zásahy.
Abyste se nedivili, teď se tu moc neukážu, protože jedu přimrznout k alpským sedačkám a kotvám. Máte-li také prázdniny, užijte si je! V plánu je kulturní post .)

(en) Secondhand bookshops are a great place to find material. English-to-czech dictionary from the seventies is perfect for collages - yellowed pages with random words and ideal proportions. I also found french encyclopedia of fishes and a deutsch one about minerals. Lucky me!
Don't be surprised of my abscence - I'm going to get frozen to the Alps. If you have holidays like me, enjoy! :)

I refuse to become what you call normal.

2012-01-28T15:16:00.000+01:00

[ Podobné nadkolenky si dokážu představit na agilním sedmdesátiletém staříkovi. Tyhle jsou sice zlaté (a staří sokoli preferují pod modrými pumpkami s pruhem spíš bílé), zato neméně úchylné. Slevy na Asosu, no. ]

Dívali jste se včera na Godardovo sci-fi Alphaville? /*z toho pochází titulek postu/
Ačkoli tomuto žánru normálně neholduji, tohle mi přišlo vážně chytré. Napjaté smyčce a proslulé hry se světlem dodávají filmu takový detektivkový ráz. Jednoduchý příběh špióna Lemmyho Cautiona, který přijede na planetu ovládanou geniálním počítačem Alphou 60, se neomezuje jen na milostnou zápletku mezi hrdinou a Natachou Von Braun. Je to taková alegorie totality - Alpha 60 nechává zabíjet svobodně myslící lidi a snaží se vyšlechtit svou "vyšší rasu", pro kterou vytvořil "Bibli"- slovník, který obsahuje povolená slova a z nějž ta zakázaná (jako pláč, láska nebo proč) denně mizí. Nejhrozivější je scéna s bazénem - na jeho okraji stojí v řadě lidé, kteří jsou sestřelováni za nenormální chování. Jeden muž například proto, že na smrt své ženy reagoval pláčem. Kolem rozestavení diváci následně aplaudují. Všichni obyvatelé města, až na ty "nežádoucí", jejichž počet se den ode dne ztenčuje, jsou stejní; mají mozky vymyté vnucovanou ideologií. Jak říká Lemmy, "mutanti". A na závěr oblíbená scéna - Lemmy vyslýchán Alphou.

(en) [These golden overknee socks are really funny-looking. It reminds me of these that are worn by 70 years old men going on cross-country ski, haha. Asos sales, you know...]

Did you see Godard's Alphaville? I'm not too much into sci-fi movies, but this one was particulalry clever.
Dramatic music and play of light and shadows create a detective story-like atmosphere. A simple experience of Lemmy Caution, which comes to a foreign planet as a spy, is not limited on a lovestory between the main hero and Natacha Von Braun. It's an allegory of the totaliarianism. The planet is directed by a genious computer, Alpha 60, who lets free-minded people get killed and creates its "high human race" on its own. He makes a "Bible"- a dictionary including only the allowed words (the banned ones, as "cry", "love"or "why", disappear). All the people living there are the same, obeying to the imposed ideology. The most "scarry" scene is the one where some people are shoot in a swimming pool because they acted out of the ordinary (for example one man was condamned because he cried after his wife's death), and the spectators all around aplaud. As Lemmy says, these are "mutants".The scene below is my favourite - Lemmy examinated by Alpha 60.

from my moleskine

2012-01-24T10:46:00.000+01:00

tak trochu jiné zápisky aneb inspirace Bžubžou

Víte, co má společného silné nachlazení a škola? Z obojího máte hlavu jako balón a pocit zdecimovanosti.

(en) Do you know what a strong cold and school have in common? Both cause your head being ready to explode and a feeling of deep decimation.

Where I was last week?

2012-01-22T17:17:00.002+01:00

Víte, co je hezké? Že nemusím ani psát název města, ve kterém jsem ztrávila minulý týden, do titulku, a vy ho stejně poznáte. Nějaká vnitřní zábrana mi nedovolila ho uvést do titulku. Ono by to totiž bylo neoriginální, a pro vás dokonce skoro ponižující. Takže to necháme tak a obě strany budou spokojené, vy proto, že se ujistíte o svých skvělých dedukčních schopnostech, a já zas z toho důvodu, že se tím bavím. A kdo by přece tápal, může se mě tajně zeptat přes e-mail. Haha.

Přestože jsem destinaci, jejíž název jste si právě v duchu upřesnili, navštívila již po čtvrté, bylo to opět jiné. Viděla jsem jiná místa, prošla další úzké uličky a svezla se odlišnými linkami rozvětveného metra. Konečně jsem se dostala do těch správných sekáčů, což mi nakonec přivodilo menší potíže při balení mého zavazadla minimalisticých rozměrů. Akorát ted budu chvíli opovrhovat těmi pražskými, které jim nesahají ani po kotníky. Kochala jsem se výstavou Edvarda Muncha, který změnil moje vnímání expresionismu a naprosto mě uchvátil svým užitím barev a celkovou hravostí. Impresionisty a Toulouse-Lautreca jsem též nemohla minout. Viděla jsem dvě divadelní hry - jedna byla mým nejhorším, a druhá zřejmě nejlepším divadelním zážitkem vůbec. Úplnou náhodou jsme s kamarádkou zalezly do dokonalého muzea plného koster rozličné zvěře. A povozily jsme se na mutantských žirafách na kolotoči, abyste věděli :)

(en) Do you know what's cool? That I don't have to write the name of the city I've been to last week, and you'll recognize it even though. A kind of obstacle inside of myself prevents me including it in the post title. It would be so fade, and for you maybe even humiliating. So, we'll keep it this way and both sides can be satisfied - you with your great deduction skills and me because I'm having fun. And in case there's someone who is still not sure, just ask me secretly via e-mail. Haha.

Although I've been to that place for the fourth time, it was different again. I saw other places, discovered more narrow streets and went with more lines of the subway. I finally got into the right thrift stores, which caused me difficulties when packing on my way back (my luggage size was pretty minimalist). The thing I don't know is how i can shop in the prague second hand stores without scorn, because it's a huge difference. I contemplated Edvard Munch's exhibition, which changed my perception of expressionism and thrilled me with its colours and playful style. Of course I couldn't have missed the impressionists and Toulouse-Lautrec. I went to a theatre twice - one piece was my worst experience with theatre ever and the other one probably the best. With a friend, we found a stunning old natural history museum with loads of animal bones inside. And we took a ride on a roundabout, too :)

Who inspires me - Andrew Nuding

2012-01-14T14:34:00.000+01:00

Andrew Nuding je osmnáctiletý irský fotograf. V současné době studuje prvním rokem na umělecké škole v Dublinu a rád by se dále specializoval v oboru médií. Na jeho fotografiích s převážně módní tematikou obdivuji nejen způsob, jakým dokáže zachytit krásu, aniž by ji "prodával", ale také snové kompozice, ve kterých nikdy nechybí kus podmanivé přírody. Ne vždy je modelkám vidět do tváře, což fotkám dává určitý tajemný rozměr. Protože jsem ho tak trochu vyzpovídala, můžete si přečíst o autorovi trochu více, než je tu zvykem :)

Svou techniku popisuje následovně: "Používám jen analog. Myslím si, že film umožňuje daleko atmosféričtější a náladovější výsledek. Přijde mi hrozně těžké probírat se fotkami, upravovat je a rozhodovat, jaké použít; s filmem je výběr výrazně zjednodušený, i když je to pořád těžké!"
Když s fotografováním módy začínal, pracoval jen se svými přáteli, což mu dovolilo experimentovat a hledat vlastní styl: "...naštěstí pro mě by mnozí mí přátelé klidně mohli dělat modeling. Se sestrou jsme dokonce jednu z modelek, co mám na blogu, ulovili v nákupním centru a dnes už má podepsanou smlouvu s agenturou!"
Jeho sestra Anne, kterou zmiňuje, se stará o styling a sama mu dělá modelku."Bez ní bych se nikdy tak daleko nedostal," říká. Je pro něj v podstatě něco jako manažerka.
A co se snaží svým uměním vyjádřit? "Svými fotkami se snažím vytvořit snovou atmosféru. Mám rád, když je fotka nějakým způsobem záhadná, když kolem ní vyvstávají otázky. Mám mnoho inspirace, ale mezi top 3 patří asi irský venkov, Anne a Beach House."

Takže - určitě vám doporučuji prozkoumat jeho blog a Flickr :)

(en) Andrew Nuding is an 18 years old photographer from Ireland. He's currently studying NCAD in Dublin and aims to follow his studies in Media. What I admire the most on his mainly fashion-related photos is the way he captures beauty, without really "selling" it at the first sight (if you understand what I'm trying to say), but also the dreamy settings, in which captivating nature is never missing. Often we can't see the models' face, which gives a dimension of mystery to his art. And because I asked him a few questions, you can get to know him a little better :)

Concerning the technique, he says: "I only use analogue. I think that with film the result is much more atmospheric and moody. I find it so hard to edit through photographs and pick what ones to use so using film the choice is much more simplified, but it's still hard!"
When he started shooting fashion, he only worked with his friends, which felt easier and allowed him to find his own style: "... luckily for me a lot of my friends could actually be models. My sister and I actually scouted one of the models on my blog in a shopping centre near my house who has now been signed with an agency!"
His sister Anne also cares about the styling and she models on her own. "I couldn't have come this far without her," says Andrew. She's kind of manager for him.
And what's he trying to express through his art? "I try to create a dream like atmospheres with my images. I like when there is a sense of mystery and questioning with a photograph. I have so many inspirations, but I think the top 3 have to be the Irish countryside, Anne, and Beach House."

I really recommend you to discover Andrew's blog and Flickr :)

Saturnin

2012-01-12T21:25:00.000+01:00

"Kdo se bojí, nesmí do lesa," říká přísloví. Bojíte se?

Teď mi naskočil Saturnin se svou tetou Kateřinou, která ze sebe chrlí jedno přísloví za druhým. Saturnina miluji jak v knižním, tak i ve filmovém zpracování. A vidíte, nejsem s lesními fotkami ani tak mimo téma, protože lesní scéna je v něm doslova klíčová! ("Klíč je v tůni" :D)

Máte rádi tuhle klasiku? Já každopádně. Nadčasový humor, ironický vypravěč a dokonale vykreslené karikatury tety a Milouše = pro mě bezkonkurenční kombinace. Upřímně řečeno, poslední dobou stále více okolností nasvědčuje tomu, že jsem staromil. Trapnost nově natočených pohádek ze mě dělá o vánočních prázdninách telefobika, takže se omezuji na shlédnutí Mrazíka a Soli nad zlato jednou za dva roky. České nové filmy obecně mě naplňují skepsí (vyjma světlých výjimek typu Lidice, A. Nebel, atp). Je zarážející, nebo spíše znepokojující, že patetické románky se stále stejnými, stárnoucími herci v hlavních rolích najdou publikum tak snadno. A nechce se mi věřit, že je to jen tím, že publikum stárne zároveň. Naštěstí se aspoň ta literatura někam vyvíjí a nelpí na dvacet let starých, stokrát otřepaných scénářích.

(en) A czech proverb says: "Who's afraid can't go to the forest". Are you scared? :D

parka, shorts: H&M, sweater: thrifted, shoes: Nika

DIY stuff

2012-01-08T13:37:00.001+01:00

1 ) Barokní hlava v trojúhelníku - prstýnek; prapodivné drátové náušnice
2 ) Tílko ukradené tátovi s nosy [ stejný potisk i na tašce zde ]
3 ) Neúspěšně bojuji s akrylovými barvami / vím moc dobře, proč jsem to sem dala černobíle, haha :D / Budu si muset zvyknout.

(en)
1 ) Baroque head in a triangle - a ring; strange earrings made from wire
2 ) Tank top stolen from my dad with nose print [ available on bags here ]
3 ) My desperate fight with acrylic colours / I know well why I made this photo in b&w :D / I'll have to get used to it.

Krásný ztráty

2012-01-06T22:06:00.000+01:00

Mám kavárnovou úchylku. Projevuje se to tak, že s nadšením vyhledávám sebemenší záminku, jak se v zařízení takového typu octnout. Možná se to neblaze podepisuje na mé, ehm, ne zrovna zlaté kreditce, ale naopak na mé psychické rozpoložení má tato záliba příznivý vliv. I když je pravda, že tím svůj nezozhodný mozek mučím při dlouhém sledování vitrín a nápojových lístků ( abych ve výsledku vzdala pokusy o kreativitu a skončila u svého oblíbeného latté, že ). A samozřejmě mám pár svých oblíbených provozoven, ke kterým mě dovedla náhoda, nebo častěji nějaká milá osoba s podobnými sklony :)

Krásný ztráty, kavárnobar v Náprstkově ulici nedaleko od pražské Husovy kaple, asi většina z vás zná. Kromě strategické polohy, příjemného interiéru vyzdviženého různými fotovýstavami a přijatelných cen se odlišuje stylem servírování věcí. Zázvorový čaj vám roztržitý číšník přinese v buclaté skleněné konvičce a rakvička se topí ve šlehačkovém moři v šálku. Navíc můžete bojovat proti odumírání šedé kůry mozkové hraním Scrabble nebo jiných her, které jsou k zapůjčení.
Fotky pochází z minulého týdne, kdy jsme se s Hankou a Janou rozhodly otřást provozovnou v základech svou návštěvou. Číšník evidentně utrpěl hodně, protože k našemu stolu chodil s bázlivým výrazem a nosil nám omylem cizí kafe. Paní, kterou jsem jako velký paparazzi zachytila na první fotce, jsme zřejmě přivodily psychický šok - zavrtala se do útrob sedačky a začala si lakovat nehty rudou barvou s ní ladící, aby si následně čerstvými drápy opatrně vyzula kozačky. Návštěva Krásných ztrát je prostě po všech stránkách zážitkem.

(en) I have a thing for cafés. It shows that way that I seek after any pretext that would allow me to go there. Maybe that it has bad effect on my wallet, but it surely has a favourable impact on my psychical mood. It's true that like that, I'm torturing my indecisive brain looking long minutes to the showcase and to the drink offer ( to end up with such a boring choice that is the classic latté, of course ). And naturally, I have some favourite places to spend my time at, found by chance or by recommendation of a friend with similar tendencies :)

Krásný ztráty is one of them. It's situated in the center of Prague, in Náprstkova street. It has a pleasant interior, decorated with changing photo-exhibitions, the personal is kind, prices very reasonable, and in addition, all is so beautifully served!
During my last visit with two friends, we saw a funny thing - the lady on the first photo was polishing her nails in the café, on a colour that fitted the red sofa. Then, she took her shoes off. Weird enough, isn't it? :D If you go to Krásný ztráty, you may always expect interesting experiences :)

Help needed, please

2012-01-03T21:06:00.001+01:00

(Včera jsem se mořila s novým layoutem a dnes ke svému zděšení zjistila, že se v Mozille Firefox nezobrazuje hlavička (nastavila jsem ji jako pozadí, ale to je vedlejší). V Chromu, který preferuji, je vše v pořádku...

Vidíte vlevo nahoře nápis "crazy pig's ideas" v kruhu? Setkali jste se s podobným problémem?

Děkuji za jakoukoli odezvu. Omlouvám se všem estétům zasaženým touhle událostí...)

edit: HURÁ! Nahrála jsem to na jinou stránku a už se mi to zobrazuje i ve firefoxu. Kontrolní otázka: Vidíte to též? :D

(en) (I changed my blog's layout yesterday. I just discovered that the header image doesn't show in Mozilla Firefox, does it? In Chrome, it works well. I tried everything. Do you see a header image ("crazy pig's ideas" written in a circle) on the left top? Have you ever had a similar probleme?

Thanks for any kind of advice. And I'm sorry to all of you whose aesthetic is damaged because of it...)

edit: HURRAY! I tried uploading it to another hosting site and it shows even in firefox now. Control question: Do you see it too? :D

Norwegian Wood

2011-12-31T11:48:00.000+01:00

Dnešní tip: (kromě praktických rad tipu "sypte si po cestě drobečky, abyste nad ránem trefili domů")
Norské dřevo. Murakamiho mám ráda, ale tenhle jeho román jsem nečetla; neodolala jsem však filmu. Úvodní údiv nad tím, proč musí mít erotická scéna pětiminutový prostor, vystřídala fascinace krásnými záběry, které soundtrack skvěle doplňoval. Ať si recenze říkají, co chtějí, můj názor se s nimi rozchází; vůbec mi nevadily detaily přírody ani záběry na vlny, přišlo mi, že to tam patří. A knihu zařazuji do čekacího listu.
Viděli jste?

(en) Today's recommendation: (apart from advices like "make little marks on your way tonight so that you find your way home in the morning after the celebrations")
Norwegian Wood. I really enjoy Murakami, but I haven't read this novel yet. However, I didn't resist watching the movie. The primary astonishment resulting from the fact that an erotic scene has to take five minutes in detail was successively replaced with fascination with beautiful images that the soundtrack accompanied perfectly. I don't care about the bad reviews the movies has, I liked it a lot. I appreciated the focus on nature, I think it belongs there. And I'm definitely going to read the book.
Did you see the movie?

bag: The Imaginary Self, trousers: Forever 21, tank top and scarf: H&M, denim shirt: Romwe, watch: ebay, shoes: no idea.

Who inspires me - Dan Mountford

2011-12-28T22:12:00.003+01:00

Dan Mountford je dvacetiletý britský grafický designér, ilustrátor a fotograf. Jeho práce je prostě fascinující! Dvojitou expozicí vytvoří prakticky koláž, aniž by použil photoshop - do prvního obrázku například uměle přidal jen ty vektory v obličejové části. Jestli pamatujete předchozí "who inspires me", asi jste zaznamenali mou fascinaci tímto stylem focení :) Ale abyste si nemysleli, že zvládá "jenom" takhle kouzlit s foťákem, vložila jsem i jednu koláž, která je podle mě úplně skvělá.
Takže - jeho Flickr tady :)

(en) Dan Mountford is a 20 years old British graphic designer, illustrator and photographer. His work is just fascinating! With his camera, he's able to catch a whole "collage" using double-exposure, just magic. If you've seen my recent "who inspires me" post, you've probably noticed I've got a thing for this style of photography :) But you musn't think he's only able to play with camera - he makes also collages (I really admire the one I posted!)
So - here's his Flickr :)

White Christmas

2011-12-25T14:31:00.000+01:00

Nejen že letošní Vánoce nejsou bílé, ba dokonce odporně prší; ještě k tomu u nás doma lítají vosy. Jednu jsem přinesla z půdy spolu s vánočními ozdobami. Bizarre. Jak však můžete vidět, dlouho jsem ji ve své krutosti bzučet nenechala...
Trochu té bílé tedy aspoň prostřednictvím fotek.
Přeji vám krásné svátky!

(en) Not only that this year's Christmas aren't snowy - it's even raining here; but in addition, wasps are flying in our house. I brought one with christmas decorations from the attic. But as you can see, I didn't let it live too long...
Here we have some white in these photos, at least.
Merry Christmas everyone!

creations or creatures?

2011-12-18T18:10:00.000+01:00

Dnes symbolicky beze slov - říkejme tomu blogová minuta ticha.

(en) Without comments today - let's make it a symbolic minute of silence to pay tribute to one of Czech biggest persons ever - Václav Havel.

Youth gone wild

2011-12-15T20:56:00.001+01:00

tights, shorts: Romwe, tank top: H&M, shirt: thrifted

Šílený tygrovaný kousek, ukořistěný v rámci školního charitativního bazaru za 15 Kč, vyžaduje šílené fotky. Takže jsem je samozřejmě musela vyřídit za tmy, abych navodila dostatečně děsivou atmosféru, že. Přidejme rozčepýřený vlas, to abych se přiblížila té divočině, a naprosto oduševnělé pohledy. Dobře, bude to mít všechno asi trochu jiné důvody. Pohled, který ač tak může působit, nemá za účel vás odlákat od mého blogu, nicméně se podobá výrazu, který nasazuji při učení se češtiny, od kterého si teď dopřávám nebezpečně dlouhou pauzu.
Mimochodem, chystám se na VŠUP shop. Co vy?

A můžu vás k něčemu zneužít? Potřebuji pomoc s vymýšlením převleku na vánoční večírek - téma: slavné osobnosti (nejlépe z minulého století). Zatím jsem odhodlaná jít za Dalího, protože žádná ženská osobnost mi nepřijde dostatečně fascinující :D Moustache! Any ideas?

(en) The crazy tiger-printed shirt needs crazy photos, isn't it? I bought it at school charity bazar for less than $1. Dark creates better atmosphere, messy hair make the look more close to the wild... No, I won't lie you, these things have a different reason than making the pohotos look more "real" :D

May I ask you for a little help? I have to dress up like a celebrity from the 20th century to a christmas party. I'm thinking about dressing like Salvador Dalí, but it would be better if I choose some female. The problem is I've no idea of an interesting, well-known female celebrity... Any ideas? :)

the smart kitsch - LaChapelle.

2011-12-10T11:37:00.001+01:00

the building...

...the crowd...

...THE masterpieces. (this one is my very favourite)

oh yes, and the transvestite :D

Úterý, 19:00, Rudolfinum - vernisáž k v nedávném příspěvku uvedené výstavě Davida LaChapelle.
Můžu vám říct jedno - běžte tam! Já se tam chystám určitě znovu, protože ty zlomky fotografií, co jsem stihla zpozorovat skrze les hlav, rukou a foťáků, mě zaujaly natolik, že mi takový rychlý náhled nemůže stačit. Já mám totiž z davů osypky, a tak nemám na to, abych bojovala za výhled, urážela ostatním nosy a dupala jim na nohy, jen aby už od té fotky odpálili. Spíš mám vžitou asociaci "moc lidí --> uteč". Proto jsem si z výstavy odnesla jen takový obecný dojem, který svou obecností ale nic neztrácí na své pozitivitě. Asi víte, že nejsem největším fanouškem sytých, výrazných barev. A ty LaChapelle používá především. Ale v tomhle případě to funguje dokonale - jak se lépe vyjádřit ke konzumu, než za pomocí luxusu a kýče?
V jeho fotkách je tolik detailů a vztahů, že bych se na ně mohla dívat hodiny, a přesto bych neviděla všechno.

(en) I visited the vernissage of David LaChapelle's exhibition in Prague Rudolfinum last tuesday. Although I couldn't see very well through all the people's heads, hands and cameras, I've got a strongly positive intention from its photos! You know, I'm not the one to fight to get the best place in front of a photo, I feel more like "too many people --> let's run away!". In addition, I'm not keen on bright colours at all. But despite these two facts, I really appreciated it. Because there's no better way to express on consummerism than using luxury and kitsch.
There's so much relations and details in his photos, that I could be watching it for hours without discovering everything.

scans.

2011-12-05T16:34:00.001+01:00

The Kills - U R A Fever

První scan je neskonale nevyvedený. Moc kontrastu. Snažila jsem se scanner přemluvit, ale nepomohlo to. Stejně jako teď nepomáhá přemáhání se k učení na 4 hodinovou (slovy čtyřhodinovou) písemku z matiky. Kdybych dostala stejnou otázku, jako je na první koláži, odpověděla bych, že obzor se skrývá v hustých mlhách. Přesto mě vyhlídka vánočních prázdnin svým způsobem motivuje - už si dělám pomyslný seznam příjemných věcí, na které normálně čas nemám a během volna si ho udělám.

(en) The first scan is an absolute crap. Too much contrast, sorry. I'm dead and the only motivation to me is the vision of Christmas holidays approaching. 4 hours maths exam on thursday - stunning, isn't it? Damn.

David LaChapelle's virtual living room

2011-12-02T20:59:00.001+01:00

BOO se znamenitě vyjímala na zlaté sedačce :)

Trpělivý a sympatický Milosh, který zodpověděl všechny otázky

Když Paulína nefotila Agnes, která by opět vyhrála soutěž o nejkratší sukni, okupovala koberec jako tygr :D

Tereza měla nejfotogeničtější silonky ;)

Tímto příspěvkem překračuji barevný rekord - tak saturované fotky jste tu asi ještě neviděli. Ale co jiného než šílené barvy a vzory by v Press Lounge k retrospektivní výstavě Davida LaChapelle, která bude otevřena pod záštitou agentury Pavleye art and culture v Galerii Rudolfinum 7. prosince, mohlo hrát hlavní roli? Nic tohohle šíleného fotografa, jenž seběhl od vrcholné komerční tvorby zpět k té galerijní, totiž nemůže lépe vystihnout. A tak jsme si na zlaté sedačce a avantgardních křeslech od firmy 3DH připadali jako v jedné z jeho fotografií, přestože jsme na rozdíl od většiny autorem portrétovaných představovali jen fádní konverzující skupinku.
Motivy fotografií se také při tvoření dekoru místnosti art direktorka Erika Kohoutová inspirovala - na stropě místnosti panuje oblačno (jako vystřižené z fotografie Deluge), stěny jsou naopak více než rozjasněné několika druhy tapet z dílen Dream House, Habitat a LAVMI (Některé z látek navrhl i Christian Lacroix).
Skvělý večer strávený v surrealistickém prostředí mě dokonale naladil na úterní vernisáž :) Všem moc děkuji! Jsem zvědavá na všechny ty kontroverzní scenérie.

Chystáte se na výstavu?

(en) I'm breaking the colourfulness record on this blog by this post - you've never seen so saturated photos here. But nothing could express this crazy photographer better than colours, prints and luxury. That's why the press lounge, accompanying the soon-opening retrospective exhibition of David LaChapelle, was set this way. Sitting on the golden sofa and avantgarde armchairs by 3DH, we felt like in one of his photos, although we were just conversing, unlike all the people he portraied in surrealist settings and in erotic poses :D
The photos motives are what inspired the decorations - the room ceiling has clouds painted on it (as on the Deluge photo), wallpapers are from Dream House, Habitat and LAVMI (there were even fabrics from Christian Lacroix).

It was a great evening spent in a unusual room which set me well in the mood for the Thursday vernissage :) Thank you everybody! Looking forward all the controversial sceneries!

To dream, or not to dream...

2011-11-29T18:20:00.001+01:00

Bohužel se žádná z mých polic nemůže pyšnit zaprášenou lebkou, tak se musím spokojit s touto imaginární. Profesorka biologie byla z nepochopitelného důvodu proti, proto tímto děkuji googlu za zapůjčení.

A zůstanu u lebek - zaujal mě článek na stránkách Reflexu, kde se píše o tom, že vědci jsou na cestě k rekonstrukci obrazu na základě informací v mozku. Během experimentu tři lidé 2 hodiny nehybně sledovali videa pod magnetickou rezonancí; na základě "skenů" mozku pak byl vytvořen vzorec na převod obrazu založený na spotřebě kyslíku nervovými buňkami. Pomocí programu pak byly vyvolány "snímky", které sice nejsou ostré, ale jejich podoba s výchozím videem je zřejmá. Je tedy možné, že později bude možné vizualizovat sny.
Technika je sice v zárodcích, ale stejně - není to fascinující? Až za nějakých třicet let bude možné pořídit si vlastní nahrávač snů (iBrain? :D), budu šetřit - své sny si pamatuji jen zřídkakdy.

(en) Unfortunately, I don't have a skull covered with dust on my shelf, so I have to content myself of this imaginary one. My biology teacher doesn't feels like lending it to me either, so I give thanks to google for providing it.

And I'll stay at skulls - I've read interesting news lately. Scientists are on the way to reconstructing image from information in human brain. During an experiment, three people were watching videos under MRI and a special formule based on the brain scans was created (on the principle of amount of oxygen in brain cells). Using the program, scientists could visualize the images, which aren't sharp enough, but there's an obvious similarity with the original video. This could enable dream-visualization in the future.
The method is in its germs, but yet - isn't it fascinating? Thirty years from today, when we could probably buy our own dream-recorder (iBrain? :D), I'll be saving for one - I rarely manage not to forget what I was dreaming about while sleeping.

Who inspires me - Ashkan Honarvar

2011-11-26T11:19:00.001+01:00

Ashkan Honarvar je v Íránu narozený umělec žijící v Nizozemí. Tvoří imaginativní koláže na různá témata - ty, co jsem vybrala, jsou všechny z roku 2011 a patří do sérií pod názvy jako Vanitas, Individualism nebo Anatomy of War. Jeho styl je mi hodně blízký pro to, jak si hraje s lidským tělem a rostlinnými a zvířecími motivy - tahle kombinace mě vždycky táhla. Je to tak skvěle dekadentní. A navíc jeho věci mají jakýsi třetí rozměr, což je nejlépe popsané přímo na jeho oficiální stránce: /pokusila jsem se odstavec nějak přeložit, nicméně anglicky schopným jedincům doporučuji níže vloženou originální verzi ;)/

"Tělo rozervané válkou, sexuálně využívané nebo použité jako nástroj k hledání identity je středem jeho práce. Ta se zaměřuje na hledání univerzální reprezentace zla skrytého v každém člověku a skýtá podnět k zamyšlení. Jeho estetická "pitva" má hrůzně fascinující charakter, jenž otevírá díla k interpretaci."

(en) Ashkan Honarvar is an Iran-born artist living in The Netherlands. He creates imaginative collages on different topics - these I've chosen are all from the year 2011 and belong to series named like Vanitas, Individualism or Anatomy of War. His style is very close to me for its way of playing with human body and floral and animal motives - I've always been into this combination. It's decadent in a great way. And in addition, his work has a kind of third dimension, as is best described on his official web page:

"The body, torn by acts of war, exploited by the sex industry or used as a tool for seeking identity, is the focal point of his work.This constitutes a search for a universal representation of the evil latent in every human, providing an opportunity for reflection. His aesthetic dissection has an intriguing macabre nature,
which opens the images to interpretation."

React on me - neinformovanost

2011-11-24T17:22:00.000+01:00

Zemřel Magor Jirous, hlásaly před několika dny titulní strany všech novin. "Kdo to je?" ptala jsem se - to jméno mi bylo úplně cizí. Když jsem se později dozvěděla, jakou roli tenhle člověk hrál v českých novodobých dějinách, zastyděla jsem se. Vždyť tolik přispěl k tomu, jak dnes vypadá prostředí, ve kterém žijeme (samozřejmě jen v dobrém, za tu špínu v politice přece nemůže).

Připadám si jako ignorant. Popsaná nevědomost totiž rozhodně není výjimkou - já o té době nevím skoro nic. Jediné, čím si jsem skutečně jistá, je fakt, že si takový život absolutně nedokážu představit a že bych v té atmosféře nechtěla žít ani náhodou. Pravda - kdybych nebyla líná, už jsem mohla mít načtené knihy a znát Plastiky pozpátku; tak aktivní ale bohužel nejsem a trosky svého volného času věnuji méně intelektuálním záležitostem. Jakkoli je tato realita tristní a politováníhodná, tuším, že nejsem mezi vrstevníky sama - bylo to snad v MF Dnes, kde jsem zahlédla průzkum mezi mladými - někteří ani nevěděli, co je to Pionýr.

A dostávám se ke klíčovému bodu. Proč se nikdo nesnaží nás o tom poučit? Ve škole trávím minimálně sedm hodin denně a každý den odcházím s pocitem absolutního přehlcení informacemi. Ale co je to za informace? Copak si za deset let vzpomenu "Ještě že nás v matice učili ty limity, bez nich by byl život tak šedivý..."? Obohatí mě nějak fakt, že mravkolev patří do řádu síťokřídlých? V obou případech si bez výčitek odpovím NE. Proč by nás škola nemohla někdy zasvětit taky do věcí, o kterých se mluví? Předmět jako "aktuální dění", nebo tak něco? Ne, my v hodinách vázneme v prehistorii.

Upřímně se mi drtivá většina věcí po napsání písemky záhadně vykouří z hlavy. Na jednu stranu se pak celý úmorný školní koloběh jeví jako ztráta času, na druhou - ani nemám potřebu je udržet. Řekla bych, že aby ze škol vycházely kultivované a vzdělané bytosti (a to by mělo být cílem školství), je třeba položit jakýsi základ ve všech odvětvích; jenže tam, kde by to bylo potřeba nejvíce, zrovna základ nikdo nepokládá. Hlavně že tělocvik je povinný.

A tak mi nezbývá než aspoň odebírat Respekt, dívat se na filmy typu Občanský průkaz, abych dostala aspoň lehce zkreslený obraz tehdejší reality; pokládat rodičům stupidní otázky a ohrnovat nos nad socialistickými paneláky. Díky tomu mi nedávno došlo, jak je směšná má nechuť k fyzice, chemii a podobným neřádům - vždyť tehdy do lidí cpali tu svou šílenou ideologii i během hodin! To byl teprve důvod nesnášet školu...

No nic. Co vy? Taky jste tak podobně mizerně informovaní? Říkalo vám i dříve něco jméno "Magor Jirous"?

konzum.

2011-11-18T21:43:00.001+01:00

"Reklama z nabídkového katalogu keramické továrny Aloise Vondráčka v Kostelci nad Černými lesy, kolem roku 1900," stojí na zadní straně pohlednice ulovené v krabici v DOXu. Jak úsměvné... to byly ještě reklamy jasné a férové. I když - vidíte tu konvici s levitující pokličkou? Jak vidno, už před více než sto lety se snažili spotřebitele obalamutit :D
V Palladiu mě dnes polapila peroxidová slečna od stánku s parfémy, postříkala mi obě ruce a oči u toho valila takovým způsobem, že jsem se až bála, že na mě vypadnou. Zněla jako automat a její mimika taky působila poněkud roboticky. V tom se má člověk koncentrovat na nákup dárků? Pomoc.

Víte o nějakém masochistovi, co přespal ve čtvrtek před ikeou, aby ukořistil "dárkový poukaz v hodnotě 2000kč"?

(en) A vintage advertising for ceramics, dating from the year 1900. Isn't it cute? You can notice the levitating kettle's top - deceiving consumers has obviously its germs in the very beginning of advertising :D

inside the sketchbook

2011-11-13T16:30:00.001+01:00

Někdo říkal, že by tu kočku rád viděl. Inu, máte ji mít i s Baudelairovými verši.
/ Nestíhám vám napsat nějaký rozsáhlejší tip. Ale konečně jsem viděla Godardovo Pohrdání - jestli jste neviděli, doporučuju. Je to skvěle zvláštní.

(en) Someone said he'd like to see the dead kitten. Well, here you are - with additional Baudelaire's poetry.
/I don't have time to write a longer suggestion this time, but I've finally seen Godard's Contempt (Le Mépris) - I really recommend you do see it if you haven't before, its strangeness is stunning.

A trip to the moon

2011-11-10T20:15:00.002+01:00

Arctic Monkeys - Library pictures

Obyčejné outfitové příspěvky mě už přestávají bavit. Tentokrát jsem proto pořídila fotky přímo na Měsíci.
Je mi trapné vás okatě upozorňovat na změnu účesu, ale kdybyste si náhodou nevšimli, tímto jste informováni. Ráda bych znala váš názor - sluší mi to takhle víc, nebo to předtím bylo lepší?

(en) I'm getting bored with classic outfit posts. It's why I decided to take photos on the Moon, this time.
It feels ridiculous to inform you about the fact I've got a new haircut, but I'm doing so for the case you wouldn't notice it on the picture. I'd like to read your opinion - Does it fit me better now, or it was more cool before?

(coat: thrifted, bag: aukro.cz, scarf: H&M, socks: KappAhl)

Vienna's mystery.

2011-11-05T13:23:00.002+01:00

Obloha, posetá temnými obrysy kroužících opeřenců, vypadala jako vystřižená z Hitchcockových Ptáků. Kdyby se vítr nebyl spolčil s mrholením ve snaze zahnat všechno živé, byla bych bývala schopná stát se zakloněnou hlavou a nořit se do té temné představy desítky minut, než by bolest za krkem nabyla srovnatelně hororových rozměrů. Ale to se nestalo, a tak jsem musela purpurové nebe opustit a spokojit se s jeho fotkou. Stejně tak hřbitovní atmosféry nikdy nemám dost. Nejraději bych se pořád procházela mezi hroby, představovala si, kdo byli všichni ti lidé, proč mají zrovna takový náhrobek a jak často jejich místo někdo navštěvuje...

Mám pro vás kvíz. Co je zachyceno na třetím snímku?

(en) The sky, scattered with dark silhouettes of flying birds, looked like in the Hitchcock's Birds. If the wind wouldn't get together with drizzle, I could have been standing there for long minutes, head up, looking at this obscure picture and drowning in the fantasy. Up to the moment my neck would be hurting as in a horror movie. But that hadn't happen, so I had do leave the purplish sky and satisfy with its photo. Likewise, I can never get enough of cemetery atmosphere. I could walk between the tombs all the time and imagine the people's stories...

And I've got a quiz for you - What's capted on the third photo?

The Subways

2011-10-31T22:26:00.001+01:00

Když jsem se čtyřicetiminutovým předstihem včera vystoupila na Můstku s tím, že si ještě někam skočím na kafe, všimla jsem si poněkud kuriózního úkazu - po nástupišti tramvajové zastávky se táhl obrovský lidský had. Co to proboha je za masovou akci? Chystá se tu snad nějaká demonstrace? napadlo mě nejdříve. Vzápětí jsem však s hrůzou zjistila, že je to fronta na absolutně vyprodaný koncert The Subways, na který jsem měla namířeno. Potupně jsem se zařadila na konec a za hodinu se konečně dostala dovnitř. První předkapela už měla dávno svoje číslo za sebou, stihla jsem až The Computers, kteří vypadali, že samým řvaním vyvrhnou plíce. Komická podívaná. Zaujala jsem místo kdesi na straně, odkud jsem poměrně slušně viděla a čekala. Hráli skvěle, nevynechali ani jednu z mých oblíbených věcí - zaznělo Shake! Shake!, Turnaround, It's a Party... nemělo to hluché místo. Lucerna byla jako šílená, davem surfoval nejen Billie, ale i pár odvážných chlapců z publika. Jediné, co mi lehce rušilo zážitek, byl styl, jakým okolo stojící slečny koncert prožívaly - pod vlivem bůhvíjakých látek se hýbaly takovým stylem, že jsem si připadala jako boxovací pytel.

(en) I saw The Subways live yesterday. It was great, the concert was absolutely sold-out and the atmosphere was just crazy! And they plaid perfectly.

//Jenom trošku zrnité, ehm, fotky z výletu s Vell, děkuju! :)

Vienna diary

2011-10-28T22:23:00.001+02:00

Když jsou nablízku vídeňské kavárny a pražené kaštany, ani vám nevadí, že je sotva deset stupňů a vichr je tak vlezlý, že ve vás probudí pocit šneka bez ulity. Město jsem si vzala na paškál podruhé, tentokrát s kamarádkou, a prolezly jsme ho poměrně důkladně. MUMOK, Albertina i galerie obou Belvederů se otřásly v základech, neminuly jsme ani obrovský centrální hřbitov, kde (tohle mě stálo šok) mezi hroby jezdí normálně auta i autobus nebo Schonbrunn. Přestože v němčině musím přemýšlet i nad pozdravem, zima mě naučila základní hospodskou komunikaci. Nebudu si přece sacher objednávat anglicky, no ne? :D
Můžete očekávat ještě záhadné vídeňské fotky a report z MUMOKU /jediná galerie, kde se mohlo legálně fotit/

(en) When Viennese coffees and fried chesnuts are nearby, you don't mind the weak 10 degrees temperature and the wind, which is so fresh that it makes you feel like a snail without shell. I've visited the city for the second time, with my friend, and we've really snooped through it. We've seen exhibitions in MUMOK, Albertina and even both Belvedere's galleries, the huge Central cemetery, where cars and bus lines drive through the graves normally (what a shock!); we couldn't have missed Schonbrunn... Despites the fact that I have difficulties to say "hello" in Deutsch, the cold weather have teached me how to offer a Sacher cake and coffee in the language. It would be ridiculous to do so in English, isn't it? :)
You can expect another post containing mysterious photos from Vienna and a report from the MUMOK gallery.

creations.

2011-10-24T09:30:00.000+02:00

Electronic Beats je skvělý magazín. Nutí mě luštit angličtinu, vždycky ho ulovím zdarma v některé ze svých oblíbených kaváren a je plný inspirativních fotek. Problém je v tom, že pak mám tendence kreslit všechno, co v něm vidím, což mě většinou okrádá o minuty spánku; a navíc ho pak paradoxně celý zničím, když ho rozstříhám do koláží. Asi bych si ho měla brát dvakrát :D
/ještě jsem nakreslila, ehm, ilustraci k Baudelairově Mršině, ale z pochopitelných důvodů si ji radši nechám pro sebe :D

(en) Electronic Beats is a great magazine. It pushes me into reading in English a little bit, I always find it for free in one of my favourite coffees and it's full of inspiring photos. The problem is that I tend to draw everything I see there, which costs me time I'd normally spend sleeping; and I destroy it when I cut the images into collages. I should take two pieces of it every time :D
/I also drew an illustration to Baudelaire's Carcass, but I'd better keep it for myself for obvious reasons :D

Get on your dancing shoes!

2011-10-21T20:52:00.002+02:00

&lt;p&gt;&amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;gt;A&lt;/p&gt;
Arctic Monkeys - Dancing Shoes

Není více osvobozující pocit, než když si v pátek odpoledne s úlevou uvědomíte, že ten děsivý náročný týden je za vámi. Tenhle byl speciálně odporný, a proto mě po zásluze čeká rovnou týden prázdnin.
Po spadnutí toho stresu jsem daleko lehčí a lépe se mi tudíž skáče. Proč bych se namáhala se simulováním levitace ve photoshopu, když pod odborným vedením mé milé příležitostné fotografky (a hlavně osoby, se kterou se nejlépe bloudí po Praze) levituji sama od sebe? :D Kdyby někdo měl tendence vymýšlet katastrofické scénáře, tak po druhé fotce nenásledoval tvrdý náraz do zdi. Ostatně, praštěná už jsem beztak dost.

(en) There's not a feeling of bigger freedom than to realise on friday afternoon, that the horribly exhausting week is finally over. This one was especially terrible, so I'm repaid by a whole week of holidays. After all the stress has disappeared, I'm feeling much lighter, so I can jump better. Why would I try hard to imitate levitation in photoshop if I levitate on my own? :D And if you wonder what happened after the second photo, I didn't break my head, it's all right :)

//denim jacket, black blazer: thrifted, skirt and black sweater: H&M, shoes: New Yorker, golden watch: ebay

dare a deer!

2011-10-16T17:12:00.000+02:00

Možná už jste si stihli všimnout, že jsem lehce morbidní. Kreslím lidi bez hlavy nebo s jinými tělesnými anomáliemi, sem tam mrtvá zvířata... Jsem krutá, strašná a zvrhlá a slabším náturám se tímto omlouvám, ale baví mě to. A lebky zvlášť. Při hodině biologie jsem se přistihla, že lidskou lebku beru jako krásný objekt a ani v nejmenším mě neznepokojuje, že dříve putovala světem posazená na něčím krku. Nepřijde mi to vlastně vůbec morbidní; líbí se mi její tvar. Pro změnu jsem si dala nějakou jelenovitou zvěř.
Brzy na taškách!
/tuš a vodovky na papíře/

(en) Maybe you've already noticed that I'm slightly morbid. I often draw people with strange body modifications, without heads and so, sometimes dead animals... I'm a cruel, horrible, crazy person and I'm sorry if you're too sensitive to this. But I have fun drawing it. Especially skulls. I don't see any cruelty or perversion or something in it, I just find skulls interesting by its shape. So this time, I drew a deer.
Soon available on canvas bags!
/ink and watercolor on paper/

Godard.

2011-10-14T22:30:00.000+02:00

Vecpat se v mém pokoji celá do záběru tak, aby pozadí bylo aspoň trochu ucházející (za tou větou se skrývá něco jako "abyste neviděli krutou, neuklizenou realitu"), je úkol, který by se svou obtížností mohl rovnat náročnosti interpretace Godardova Bláznivého Petříčka. Proto ze mě na fotkách vidíte jen kus. Podvod a úpadek, já vím. Pro ukrácení dlouhé chvíle můžete třeba polemizovat o křivosti mých dolních končetin.
Ale vraťme se ke Godardovi, aby chudák nezůstal odbyt jednou větou. Tohohle legendárního režiséra jsem dlouho zanedbávala; měla jsem ho sice v povědomém must-see seznamu, ale ten je tak plný a neustále se prodlužující, že jsem se k němu dostala až před pár dny. Provedení filmu mě dostalo - změna barev, útržkovité dialogy, záběry na krásnou přírodu a celkový poetický nádech; nicméně děj byl tak chaotický, že se v něm dalo orientovat jen těžko. Upřímně moc nevím, co si z filmu vzít, protože je tam tak hodně myšlenek a odkazů (týkajících se společnosti, mládí, vztahů i života jako takového), až mi z toho jde hlava kolem. Ke Godardovi se ještě určitě vrátím - ostatně Pohrdání už se na mě dívá ze stolu a čeká, než ho zasunu do mechaniky.
Viděli jste vy něco od zmíněného režiséra? Patří mezi vaše oblíbence?

(en) As it's truly difficult for me to get all my body to a shot in my room, I'm showing you just the part that I managed to stuff there - my legs dressed in free Romwe tights. Well, it's great for the price! :D You can polemize about my crooked legs if you don't have anything more intelligent to do, ahah.
This time, I want to tell you about Godard's Pierrot le Fou, a movie I've seen a couple of days ago. I've desired to discover this director for ages, and my first attempt was quite controversial. I mean, I really enjoyed the setting and the style of the movie in general - changing colour, sketchy dialogues, images of a beautiful nature and its poetic feel; neverthless the plot is so messy that it's impossible not to get lost in it. I don't quite know what to think about it - the movie is stuffed with deep thoughts (concerning the society, youth, relationships and life itself), that I'm getting kind of lost. But I'm definitely going to get back to Godard (Le Mépris with Bardot is already waiting on my table...).
Have you seen anything from this director? Does he belong to your favourites?

designblok 11'

2011-10-11T19:25:00.000+02:00

Jako ozvěnu do prázdna přidávám ještě fotky z mé nedělní návštěvy superstudia Šporkovský palác. Vzhledem k tomu, že na ostatních blozích se objevují spíše příspěvky, komentující módní přehlídky, budu doufat, že aspoň něco z toho vidíte poprvé :)
Protože jsem ze všech stran slyšela, jaký je v té Hybernské nával, čemuž se nedalo než věřit (vzhledem k tomu, že je to v centru a poslední den konání akce), donutila jsem se vstát a přesně v 10:00 čekala před branami na otevření. Lidí bylo v tuto hodinu pochopitelně málo, ale měla jsem si hodinu počkat - některé stánky ještě nebyly připravené a to prázdno bylo až děsivé. Být v místnostech sama s designéry pro mě není nic příjemného, a tak jsem z některých stánků utekla, ještě než jsem tam stihla pořádně vkročit. Jsem to ale případ. Proto jen fotky těch "bezpečnějších" míst :D

(en) More photos from the Prague design display :) It ended on sunday.

designblok 11

2011-10-08T11:55:00.002+02:00

Designblok je z těch událostí, které si zapisuji do diáře měsíc dopředu a po skončení se na ně těším celý rok. Aspoň ten pražský, když už na něj nemůžu do Londýna. Tentokrát jsem si návštěvu superstudií rozložila do dvou dní a včerejší odpoledne si vyhradila na karlínskou Futuramu.
Mimoděk se mi podařilo trefit hluchou dobu, a tak jsem se mohla v prostorách, které byly na rozdíl od loňského ročníku přehledně uspořádány, pohybovat bez pocitu, že jestli se chci podívat na vystavené předměty, musím počítat s možností, že mě ostatní návštěvníci rozporcují a udělají ze mě třeba další exponát.
Nejsem tak zběhlá, abych vám mohla vyjmenovat jména všech designových studií, jejichž práce mě zaujala; nicméně mé dojmy by se daly shrnout do konstatování, že kreativita mladým tvůrcům rozhodně nechybí - důkazem budiž 4. patro, které bylo plné prací studentů vysokých škol. Bylo jich tam ale méně, než jsem čekala - uvítala bych více originální tvorby namísto stánků zaběhnutých magnátů typu Elecrolux nebo Nike. Proto se těším na neděli do Šporkovského paláce, druhého superstudia zaměřeného na šperky a módu, kde bude mladých kreací určitě víc než dost :)

(en) Designblok is an annual Prague design display. It's the kind of event I'm always looking forward all the year and that I've marked in my diary in a month of advance. At least the Prague one, when I can't come to London design week.
On yesterday's afternoon, I've visited the Futurama superstudio, which is focused on furniture design. Althought there was too little of young creations for my taste (I don't care about Electrolux or Nike that I can see whenever I want to), it was truly inspiring.
I'm looking forward to the jewellery and fashion studio that I'm visiting tomorrow!

vztek filtruji psaním.

2011-10-06T21:05:00.001+02:00

...je to lepší, než kopat do věcí, mlátit lidi, zuřivě funět a dupat nebo se projevovat jiným podobně bizarním způsobem. Navíc nenápadné a poměrně neškodné, neohrožujete-li v zápalu příliš energického psaní okolí. Jak je to jednou na papíře, dost možná se vám uleví a zvládnete onu iritující okolnost, která vás k samotnému plnění papíru inkoustem vyprovokovala, přejít s křečovitým úsměvem a téměř neznatelným tikem v oku. Tím se sníží počet rozlámaných židlí a vymlácených zubů. Efektivní metoda, doporučená sedmi z deseti psychologů. Určitě.

Vkládám následující text, abyste se mohli zasmát nad tím, jaká banalita mě vytočila na rodinné dovolené (ostatně, po čtrnáctidenní izolaci s rodiči se není čemu divit).

Pokud se domníváte, že cumlání hašlerek je naprosto nevinnou kratochvílí, pak jste buď na omylu, nebo jste nikdy neseděli v autě za mými rodiči. Takový malý kousek obarveného cukru dokáže být nebezpečným iritujícím elementem. Když cesta není dostatečně porušená, aby drncání přehlušilo zvuky, ozývající se z předních sedaček, a když je displej rádia beznadějně potemnělý, prožívám já, uvězněná vzadu v tomtéž voze, frustrující minuty. Jako kdyby nepamatovali napomenutí ze školky - "Jez se zavřenou pusou!", které se s odstupem let zdá být jednou z nejmoudřejších rad. Čím neslyšněji jíte, tím méně lidí můžete znechutit nebo dovést k zoufalosti (jak je to auto najednou malé!). Kéž by se lidé dali (nejen) při jídle ztlumit jako to rádio!

Zvuky při jídle mi totiž vadí snad ze všeho nejvíc. Když někdo mlaská, měním se v časovanou bombu :D Co vy? Taky vám občas lezou na nervy i nepochopitelné malichernosti? A jak filtrujete vztek?

(Ač by to tak z článku mohlo působit, nejsem nenapravitelná reptající pesimistka. Aspoň doufám. To si nechám až na důchod :D)

DIY purses

2011-10-04T20:01:00.001+02:00

V nedožitých čtyřech letech mě opustila má drahá peněženka. Jen co jsem ji obrečela, nastalo stádium zmatení. Jakýsi šok, způsobený uvědoměním si skutečnosti, že už opravdu není mezi živými. Stáhla jsem se do sebe a snažila se zapomenout... už roníte krokodýlí slzy? :D
V případě peněženky ale člověk zapomene těžko, když nemá v čem nosit peníze. Chytila jsem tedy blok a začala skicovat předměty, sloužící k účelu skladování peněz (tedy čistě teoreticky; nedostatek materiálu ke skladování je další věc). Keramická prasátka jsem rychle zavrhla, přesto jsem rychle navrhla několik různých forem z různých materiálů. To jsem celá já. Naštěstí mě pak přepadla kritická, realistická nálada, díky čemuž jsem si vzpomněla, jak takové moje počiny obvykle dopadají; kombinováno s nedostupností materiálu a technickou náročností jsem popadla 2 zipy, rozstříhala starou tašku a ručně ušila dva obyčejné obdélníky. Jeden na peníze, druhý na kartičky, hotovo. A kupodivu mi jedna velká kapsa vyhovuje lépe než šest malých - znamená to méně otvorů, kudy se může něco rozkutálet a nekontrolovatelně se sypat. S nažehleným kostlivcem navrch se mi po té staré už vůbec nestýská! :D

(en) DIY purses. Hand-sewn, really basic. The skeleton is ironed throught transfer paper... I don't miss my old wallet anymore! :)

Thinking may be dangerous.

2011-09-29T20:22:00.000+02:00

Arctic Monkeys - 505

Je to oficiální - je podzim. Období, které pro mě znamená hlavně vstávání do hlubší a hlubší tmy, přidávání vrstev a stoupající spotřebu horké kávy. Vizuálně je však dokonalé; pokroucené spadané listí, koruny všech barev, kaštany... Nejradši bych si do toho listí jen tak sedla a zapomněla na všechno okolo. Ta atmosféra mě strhuje natolik, že se až podezřele často přistihnu, že přemýšlím. Ha ha, to zní, jako kdybych normálně nepřemýšlela, co? :D V zadumané náladě jsem se zamyslela i nad tím, jak je možné, že jsem na podzim přemýšlivější. Asi k tomu přispívá i to melancholicky laděné prostředí; nicméně jsem došla k závěru, že mi to vsugerovaly všechny ty filmy a knihy, které jsou plné pomalých podzimních obrazů a zamlžených krajin - zobrazují to období jako něco nebetyčně poetického. Něco na tom bude.
A teď mě omluvte, jdu přemýšlet nad tím, jak je možné, že jsem si zase všechno nechala na poslední chvíli.

(en) It's official now - autumn is here. A season which means to me waking-up into deeper dark every morning, adding more layers and drinking more of hot coffee. But it's also visually perfect - fallen leaves, multicoloured trees, chesnuts... I'd rather sit into the leaves and forget everything around. The atmosphere catches me so much that I'm becoming a more reflective person. It's partly because of the melancholic surroundings, but I guess I got influenced by all these films and books, which are full of slow autumnal sceneries and foggy landscapes - autumn is being shown as the most poetic period ever.
And excuse me now, please - I'm going to think about how it's possible that I've left all my homework for the last minute and I'm not managing it at all.

//hat: aukro.cz, shoes: a very old pair from a french thrift store; bag, jeans: H&M, tank top: vintage

Who inspires me - Michael Borremans

2011-09-26T17:04:00.004+02:00

Michael Borremans je belgický malíř a režisér, na kterého jsem narazila na skvělém inspirativním webu Booooooom. Jeho obrazy, převážně olejomalby a kresby tuší a akvarelem, mají skutečně něco do sebe. Na mě působí takovým záhadným dojmem - převládající zobrazení postav zezadu, neostré linie, které vytváří rozmazaný, zamlžený efekt, a specifické kompozice, které někdy zobrazují na pohled bezvýznamné detaily... Borremansovo dílo se mi zdá hodně psychologické, k čemuž určitě přispívají hlavně tlumené barvy, minimálně vykreslené pozadí a anonymita postav. Olejomalba v jeho podání rozhodně není nudná!
Zdroj obrázků a více informací zde.

(en) Michael Borremans is a Belgian painter and filmmaker that I've discovered thanks to the great and inspiring Booooooom website. His work, mainly oil paintings and drawings in ink and watercolor, really have a meaning. I feel kind of mystery from it, probably because of the special view from the backwards, blurry lines and specific compositions. Borreman's work seems very psychological to me - these muted colors and raw backgrounds without any details and the anonymity of the persons displayed do its job. Oil isn't boring!
The image source and more information here.

these crazy days

2011-09-24T10:25:00.001+02:00

Žiju. Jím, spím, čtu Murakamiho Konec světa&Hard Boiled Wonderland a topím se v povinnostech. Dokonce natolik, že jsem si musela nechat ujít čtvrteční blogger meet-up. Proto taky na vás z fotek zírám jako vybledlá mumie, co právě utekla z kobky (dobře, epizodní roli v tom hraje i blesk a gimp, abych je neošidila).
Když už jsme u těch rolí, včera jsem viděla Půlnoc v Paříži. Bio Oko bylo narvané zajímavými individui, z nichž některé obzvlášť bavilo krást mi květiny a následně mi jiné zase dávat (jakkoli se vám tohle sdělení může zdát absurdní, ta skutečnost ho v absurdnosti mnohonásobně předčí). Včerejší odpoledne bylo vůbec celé bizarní, ale o to lepší zakončení týdne. K filmu - Woody Allen mě překvapil. Tenhle film byl líbivější a méně kousavý, než jsem u něj zvyklá. Ale vtip mu přesto zůstal a ve žlutém autíčku, ve kterém jsem seděla, to uteklo takovým způsobem, že jsem téměř nestihla zaregistrovat, že to začalo. Nápad "oživit" legendy 20. století byl skvělý a nesmírně jsem se bavila, hlavně u scény s Dalím, která svým surrealismem odpovídala náladě celého mého dne :D Příjemná podívaná, určitě můžu doporučit :)

(en) I'm alive. Eating, sleeping, reading Murakami's Hard boiled wonderland & The end of the world and drowning in the sea of homework. I even had to miss thursdays blogger meet-up. That's why I'm staring at you all white as a mummy that just would have left its vault (all right, the silly flash and Gimp editor play both its supporting roles).
Talking about roles, I've seen Midnight in Paris yesterday. Woody Allen surprised me. This film was more attractive to look and less biting than I'm used to in his case. But it was still funny enough and it felt like 20 minutes short. The idea of "resuscitating" all these 20th century famous legends was great, and I was really amused, especially with the scene with Dalí, which was as surrealist as my whole afternoon (it means just enough :D). A very pleasant movie, I recommand it to you :)

//the best sweater ever, tights: H&M, shorts: thrifted, bag: e-bay, ring and hat: vintage

sketchbook scans

2011-09-18T19:32:00.000+02:00

Pár stránek z mého věrného společníka. Na jedné dvojstránce můžete vidět ilustraci inspirovanou Sartrovou Zdí, kterou jsem právě dočetla. Je tak zahlcená existenciálními otázkami a pochybami, že jsem při čtení měla sklony nad sebou přemýšlet. Taky se vždycky necháte tak ovlivnit knihou, kterou právě čtete?

(en) Just a few pages from my beloved sketchbook. You can also see an illustration inspired by The Wall by Jean-Paul Sartre. That book is so filled with existential questions and doubts, that I've been having a tendency of thinking about myself when reading it. Do you also always get influenced by what you read at the moment?

Honey, time's just gonna hit on you

2011-09-15T21:47:00.001+02:00

The Kills - Tape song

Pod tou košilí opravdu mám šortky a hru na trubku neovládám. To jen abych předešla případným mystifikacím. Troubit u nás zvládá jen táta a dva papoušci, přičemž poslední dva jmenovaní k tomu nástroj nepotřebují a intenzita jimi vyluzovaných zvuků je více než dostačující. Zvlášť po ránu. Otec kromě hry na trubku bravurně zvládá troubení na kapesník.

(en) I just would like to inform you that I'm really wearing shorts under that shirt and that I can't play trumpet at all. Just not to dislead you :D Only my dad can play trumpet, and the noise that our two parrots made is quite similar to the blowing, too (and also pretty intense, especially in the morning). And I shall not forget that my dad often hoots on handkerchiefs :D

/shirt, invisible cotton shorts: H&M, belt, hat: vintage

React on me - the advertising

2011-09-12T21:29:00.001+02:00

Jedna nová zpráva, hlásí mobil. Kdo mi píše? Chvilka napětí. Otevřít.... Tak ne, není to tajný ctitel, ale komerční banka. Chce mi vnutit svůj úžasný účet, prý ať si to "poprvé užiju", nebo co. Já jsem ale nikdy s KB do styku nepřišla a o své číslo jsem se nepodělila s žádným z jejích zaměstnanců. Jak k němu tedy přišli? A jak ví, že zrovna já spadám do věkové skupiny, která si zakládá první "seriózní" účty?

Reklama je všude kolem nás. Kromě těch klasických televizních a tiskových na nás číhají všude kolem silnic, v dopravních prostředcích, na domech, autech a vlastně i lidech (celebrity); a co platí pro bloggery dvojnásob, samozřejmě na internetu. Čím vlezlejší, tím lepší - ať si klidně konzument klepe na čelo, ale hlavně ať si zapamatuje naši firmu. Viz jedna z reklam, které mě dohání k šílenství - ta rádiová na "taxi speedcars", kde vám mužský hlas nevybíravě tluče do hlavy telefonní číslo, které máte vytočit, až budete v noci moknout, autobus nepojede a nějakých pár stovek navíc vám bude ukradených. Zopakuje ho aspoň desetkrát, podobným stylem, jako když vás učili malou násobilku, a vy si ho chtě nechtě zapamatujete.

V marketingu je morálka na posledním místě, což krásně ilustruje třeba takový McDonald's s happy mealem - s figurkami z animovaného filmu jsou pro děti přesmažené hranolky lákavější než cokoli jiného a mekáč tak "nabírá" budoucí generace perspektivních strávníků. Nebo Coca-Cola reklama s "ideální maminkou", která s úsměvem podává k jídlu vychlazenou lahev, jako kdyby byla obsažená už v babiččině receptu. Docela smutné jsou reklamy na léky - prospěšnější by bylo, kdyby zlevnily a byly tak přístupnější nemocným, než aby Zentiva investovala do reklamy. I když je pravda, že tohle se týká spíš komerčnějších potravinových doplňků.

Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že Google je docela podlý špión. Podle e-mailů, vyhledávání a vůbec vaší celkové aktivity vám nabízí reklamy, na které byste mohli co nejlépe zabrat. Inzerenti pak jen zadají cílové kategorie lidí a všichni jsou spokojeni. Na Facebooku to funguje na podobné bázi. Kam se poděla slavná ochrana "citlivých dat"? U internetu je celkově problém s tím, že je někdy těžké se dopátrat autora textu i stránky samotné a v mnoha případech se může za nevinně vyhlížejícím článkem skrývat reklamní (nebo politická) agitace.
S technikou se ale vyvíjí i marketing. Zní to jako ze sci-fi románu, ale existuje tzv. neuromarketing, který se zabývá výzkumem působení produktů na oblasti mozku pomocí magnetické rezonance. Podle zkoumaných reakcí vyhodnotí účinnost dané reklamy a může tak zkonstruovat ideální průnikový plán k určité skupině. Existují prý také reklamní bannery, obsahující senzor, který je schopen rozpoznat pohlaví a přibližný věk poblíž stojícího člověka a nabídnout mu tak adekvátní reklamu. Big brother?

Reklamy mě vždycky iritovaly, ať už v televizi, rádiu nebo kdekoli jinde. Vědomě se rekamou ovlivnit nenechám - opravdu mi nikdo nenamluví, že z pračky po vyprání Arielem vytáhnu nové tričko. To, že mi na mobil přijde nevyžádaná reklama neznámého původu, se mi zdá vážně odporné a hlavně nefér ze strany operátora, který s klidem předává moje osobní data dál. Hyenismus.
Svým způsobem je ale svět marketingu fascinující. Podlé prostředí plné konkurence, prolezlé podvratnými technikami, kde je psychologie mocným nástrojem... Ať jsou některé z upoutávek sebestupidnější, lidé, kteří stojí za jejich vznikem, musí být dokonalí taktici.

Co vy? Koupili jste si něco na základě reklamy? Věděli jste o neuromarketingu?

(en) I'm writing about the crazy advertising sphere, and the fact that we are unconsciously influenced by hundreds of "invisible" commercials. It's scary and fascinating at the same time...
Did you know there's something like "neuromarketing"? Yeah, it exists... It's a marketing research based on exploring associations between the products and brain reactions (with help of MRI), which serves to create the best marketing strategies. And there are even advertising banners that are able to guess your gender and approximate age and than show you an advertisement designed for your category. Feels like Big Brother, isn't it?
/I would die if I had to translate the whole article, so if you want to read more, please copy and paste the Czech text into google translate. Thank you!

water brain

2011-09-07T14:49:00.000+02:00

Watercolor and ink on paper.

Dočetla jsem se, že 77-78% mozku je tvořeno vodou. No prosím, to je docela dost. Já jsem ale zašla dál - namalovala jsem mozek se stoprocentním podílem vody. Jako stoprocentní pomerančový džus, chápete. Rozdíl je ale v tom, že v tomhle případě více procent znamená méně.
Dneska jsem si ve škole připadala, jako bych měla v hlavě přesně takový bazén.

(en) "It is currently believed that the brain is made up of 77-78% water," I read somewhere. Alright, that's just enough. But I've come even further - I painted a brain containing 100% of water. Like the super-natural orange juice, right? But the difference is in the fact that more is less, in this case.
I've got an intention in school today - that there's a swimming pool like this one too, in my brain.

You shouldn't get so annoyed

2011-09-05T16:22:00.000+02:00

Arctic Monkeys - Red Light Indicates Doors Are Secured

Vesměs stupidní výrazy na fotkách se dají připsat pozvolna a drasticky začínajícímu školnímu šílenství. U mě zatím převládá taková letargie - ve škole, kde se zatím nic neděje, se snažím neusnout během předčítání školního řádu a podobných nesmyslností (odtud asi zívací póza č. 1 :D); odpoledne pak najedu zase na prázdninový režim a nepřipouštím si, že další den musím vážně zase vstávat v 5:50. Ale ono mě to přejde.

(en) Stupid facial expression on these photos should be caused by the slowly starting school madness. I still feel a certain lethargy - in school, where nothing happens yet, I try not to fall asleep (from where the first yawning picture :D); then, in the afternoon, I return back into my holiday rhytm and I don't assume that I really have to get up at 5:50 the next day. But I'll get over it.

// the bag is from my shop :)

Who inspires me - Oliver Morris

2011-09-04T20:11:00.000+02:00

U Olivera Morrise mě hned pohltila osobitá technika - dvojitá expozice, prolínající dva protipóly - portrét a krajinu. Tohle spojení konkrétního a abstraktního v podmanivý, svým způsobem záhadně působící celek mě dostalo. Co vás?

(en) In case of Oliver Morris, I immediately got catched by his unique technique - double exposure photos, combining two opposites - portrait and landscape. This association of the concrete and the abstract in a captivating unit, mysterious in its own way, really got me. And what about you?

Hey, I'm selling bags!

2011-09-02T20:40:00.002+02:00

A je to venku. Projekt, o kterém jsem psala v minulém příspěvku, sestává z prodeje potištěných plátěných tašek. Zatím jsou jen tři designy, ale jestli se to ujme, budou přibývat.
/ Máte-li nápad, co byste na tašce rádi viděli, komentujte, třeba ho zrealizuji :)
Udělejte mi radost a aspoň se podívejte; když si něco objednáte, budu vás mít ještě radši :D www.theimaginaryself.blogspot.com

(en) The project I wrote about in the last post is out - I opened a little "online shop" with printed canvas bags designed by me. It's all new and I've only made three designs so far, but if you'll like it, I'll make more of it!
/If you have an idea of what print would you like to have on your bag, just comment and maybe It'll become true :)
I ship worldwide. Just look at:
www.theimaginaryself-en.blogspot.com

And you laughed, oh what a laugh

2011-08-31T10:49:00.001+02:00

Fotky z včerejšího skvělého odpoledne s Nanny. / Photos from yesterday's great afternoon with Nanny.

Protože mám plné ruce s připravováním projektu, o kterém se brzy dozvíte, můžu vám jen položit otázku:
Viděli jste Imaginární lásky? Co si o nich myslíte?
Já jsem tenhle film totiž viděla nedávno a mám trochu rozporuplné, i když převážně pozitivní dojmy :D
/ video níže je z filmu

(en) Because I've got a lots of work with a project that you'll be surely let known soon, I can only ask you a question:
Have you seen Les Amours Imaginaires (Heartbeats)? What do you think about this movie?
I'm asking you because I've seen it a few days ago and I feel quite unsure about it :D
/the video below is from the movie

// blazer, bag and shirt: H&M, shorts: DIY, shoes: New Yorker, hat: aukro.cz

artbanka

2011-08-29T08:35:00.000+02:00

Artbanka je nově otevřené muzeum mladého umění, nalézající se v samém centru Prahy - v Karlově ulici. To byla také příčina mého krátkodobého nepříliš pozitivního naladění, které mě málem dohnalo bodat do všudypřítomných mas turistů deštníkem a zvýšit tak jejich rychlost z 10m/min aspoň na trojnásobek. Nicméně jsem nakonec byla šťastná, že jsem se k muzeu rozkládajícímu se v budově zchátralého barokního paláce probojovala.
Expozice je rozdělena do třech rozlehlých křídel paláce. Kontroverzní umělecká díla, jako koberečky z oblíbených domácích mazlíčků, skvěle doplňují zašlé tapety a celkově omšelé prostředí paláce; exponáty jako níže vyfocená "trofej"- zvadlá hlava jelena, nebo vyboulený koberec, také dokonale korespondují s jeho stavem. Na šílenost módních kreací pak poukazuje odporná série spodního prádla a lodiček z myších kožíšků. Ale abyste si nemysleli, že to je jen o vycpaných zvířatech - byla tam spousta maleb, fotografií i soch.
Přestože vystavovaní umělci byli zejména studenti uměleckých vysokých škol, našla se i slavná jména, jako David Černý se svými pistolemi nebo Žralokem.
Jestli jste tam ještě nezavítali, vřele vám to doporučuji. K vidění je toho strašně moc, a i kdyby na vás něco bylo třeba příliš alternativní, dožene to prostředí :)

(en) Artbanka is a newly opened museum of young art, situated in Prague city center - in Karlova street. The exposition takes place in an old, destroyed baroque palace with detached wallpapers and shabby rooms, which is already a unique experience itself. The exhibits are quite controversial and a huge part of it corresponds with the lost glory of the building, such as the trophy photographied below, or a huge bulge under a carpet. There is a lot of artwork from art universities students, but also more known pieces, such as David Cerny's Shark.
If you come to Prague, I highly recommend you to visit this museum, it's a great experience, a mixture of the new and the old.

spalovač mrtvol

2011-08-28T07:59:00.000+02:00

Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse je jednou z mých oblíbených knih. Sice jsem, ke své smůle, viděla film dříve, než jsem ji četla; nicméně jsem si její atmosféru užila i s tím, že jsem se v některých částech nebyla schopná odpoutat od představy skvělého Hrušínského, který pana Kopfrkingla ztvárňuje. To neustálé opakování myšlenek a popisů v textu, mrazivě stoický klid, se kterým pomáhá svým blízkým "zbavit se utrpení", a v neposlední řadě hrůzný přerod zpočátku mírumilovně vyhlížejícího člověka v nacistu, čistící svět od "nečisté krve" s vyhlídkou na to, že bude nový a lepší; jeho tibetské vize... ne, to musíte číst, abyste to pochopili.
A proto vám doporučuji podívat se na Le Café Voltaire, kam jsem z této knihy poslala úryvek. Jestli je na vás Spalovač moc, stejně si určitě přijdete na své!

// bag: H&M showroom, shoes: Topshop, velvet shirt and belt: thrifted, collar: DIY, skirt: H&M.

watercolor

2011-08-26T10:13:00.000+02:00

I'm trying to learn to control my brush when working with watercolour and I really enjoy doing it. The contours are drawn with ink.

The first illustration is inspired by a photo of Astrid Berges from the great French Jalouse magazine,

on the other one, I just drew my chair. Guess who've inspired me to do so - Egon Schiele. I'd visited his exhibition in Cesky Krumlov two weeks ago and I discovered his chair studies. So, surprisingly, he hadn't used to draw just nude young girls :)

Pokouším se naučit kontrolovat svůj štětec při práci s vodovkami a opravdu mě to baví. Obrysy jsou tuší.

První ilustrace je podle fotky Astrid Berges ze skvělého francouzského magazínu Jalouse; na té druhé je jednoduše moje židle. Zkuste hádat, kdo mě k ní inspiroval - Egon Schiele. Před čtrnácti dny jsem navštívila jeho výstavu v Českém Krumlově a narazila na jeho studie židlí. Překvapivě nemaloval jen nahé slečny :)

Vienna photo diary

2011-08-25T10:13:00.002+02:00

Vídeň. Město luxusu, vyšperkovaných budov z doby habsburského působení, fontán a muzeí; ale také stánků s kebabem nebo nudlemi za pár šupů a šílených cyklistů. Strávila jsem tam týden a zdaleka jsem nestihla projít ani zlomek všeho, co za návštěvu stálo, což ostatně ani nejde. Všechno je tam obrovské a vzdálené, takže člověk jako já (bez sebemenšího náznaku orientačního smyslu) je v neustálém nebezpečí, že se ztratí. Několikrát se mi stalo, že jsem najisto zamířila přesně na opačnou stranu.

Přestože je tam spoustu architektonických skvostů, byla jsem z té pompéznosti až zaskočená. Ty kudrlinky, zlato, sošky, všechno v dokonalém stavu - tak uhlazené, že to na mě bylo moc. Nepopírám, že město má své kouzlo, ale nějaká specifická atmosféra mi tam chybí. Paříž pro mě zůstává neporažená.

Zato ty galerie jsou bezkonkurenční!

(en) Vienna. A city of richness, luxurious buildings from the Habsburg era, fountains and museums. But also cheap kebab and noodles stands and crazy bike-riders. I've spent a week there and I haven't still seen everything that would be worth visit, but that's impossible. It's a huge city, everything is big and far away, which means that a person like me (without any sense of orientation) is in a constant danger of getting lost. It happened to me several times that I went to the very opposite direction with assurance.

Even though there are tons of architectonically genious buildings, I was caught by all the pomp. These frills, statues, gold everywhere, everything in a perfect, renovated condition - way too polished for me. I don't deny this city has its thrill, but I miss this kind of specific atmosphere. Paris still remains unbeaten for me.

But the galleries are the best!

Kola jezdila všude po chodnících - cyklopruhy byly větš než prostor pro chodce. Ale aspoň bylo vše jasně vymezené :)
/Bikes were riding everywhere on the pavement, their lane was bigger than the one for walkers. But at least it was well distinguished :)

porazila jsem kyblík s nudlemi - dala jsem ho hůlkami! :D / I defeated the noodle box - I ate it with sticks! :D

Hundertwasser, eh oui! :)

Museumsquartier - my paradise.

imagination

2011-08-23T09:44:00.000+02:00

Pro jednou jsem se zachovala ekonomicky. Zatímco všichni nakupují filmy a analogové foťáky ve velkém, já jsem si řekla, že si se svým foťákem vystačím a koupila jsem mu nový objektiv. Vyrábí ho Holga a má na zrcadlovkách simulovat efekt stejnojmenné klasiky; je to spíš taková hračka. Zatím jsem ve fázi zkoumání, což znamená, že fotím stylem pokus-omyl, což je ostatně z fotek vidět. Ono to ostatně je docela nezvyklé, protože je všechno najednou drasticky přiblížené - z místa, odkud byste běžným objektivem bez zoomu vyfotili celý obličej, vyfotíte tímhle oči. Takže od foceného objektu musím stát sakra daleko :D

(en) I decided to economize a bit. While everyone seems to buy tons of films and old analogue cameras, I said that my DSLR camera is enough for me and I bought a new lens instead. It's made by Holga and it's supposed to stimulate the classic old effect. It's more a toy than anything else. I'm just discovering its possibilities slowly and It's very different from the normal lens - everything seems to be much nearer than in reality, so I have to stand damn far-away from the photographied object :D

t-shirt: DIY print
sweater: H&M (thanks a lot!)
canvas bag: random (awaiting some print, too)
shorts: thrifted and customised

React on me - tolerantní společnost?

2011-08-21T13:01:00.001+02:00

Nechodím na kafe do podniků označených duhou, nevodím si podezřele často domů kamarádky na noc a neúčastnila jsem se Prague pride. Však mi k tomu také chybí patřičná orientace. Nicméně proti homosexualitě nechovám sebemenší antipatie, když zrovna nejsem nucena sledovat vášnivý polibek šedivějících patesátníků jako ve filmu Milk.

Poněkud mě zaskočil komentář prezidentova poskoka, který nedávno konanou akci podporující gaye, lesbičky, transgender osoby a toleranci jako takovou, popsal jako nebezpečný pochod deviantů. Nevím, jak vy, ale já si pod označením deviant představím spíš pedofila, sadistického vraha nebo přinejmenším exhibicionistu, stahujícího kalhoty na tramvajové zastávce; ne inteligentní a slušné bytosti, kterými ti, jimž byl pochod určen, bezesporu jsou. Jak může někdo, co někdo -vysoce postavený politik, ve dnešní rádoby moderní a tolerantní společnosti otevřeně prosazovat takový názor? Svoboda sexuální orientace je něco, co by k demokratickému státu mělo přirozeně patřit, a když se pak politici staví proti ní, stávají se v podstatě diskriminátory. Nejdříve schválí sňatky gayů a pak se dovolávají starých zásad typu "rodina, základ státu". Není to trochu postavené na hlavu? Neměli by spíš politiku vést otevřeně, jako je tomu v jiných vyspělých evropských státech? Mrazí mě z toho, jak můžou ve dnešní době takhle smýšlet, obzvlášť v Evropě, která se snaží bořit nejen mezistátní, ale i společenské hranice.

S homosexuály jsem v životě neměla jakýkoli konflikt. Jsou to vesměs tiší, nenápadní jedinci, žádní rebelové, kteří by pobuřovali okolí a řvali "jsem gay, koukej na mě!". Narozdíl od jiných menšin, které akceptujeme (neříkám ale, že to není správné), nezpůsobují společnosti žádné problémy. Jestli má někdo problém s tím, že spolu žijí dva chlapi, je to jednoduše staromil, a argument "rodina ztrácí na hodnotě" se mi zdá směšný - homosexuálů je proti heterosexuálům tak málo, že o nějaké ztrátě hodnoty nemůže být řeč. Proč by tedy nemohli jednou za rok zorganizovat pochod a ukázat ostatním, že nejsou prašiví a nekoušou, jak se někdo evidentně domnívá? Naopak, podobné akce by se měly podporovat, aby pomohly odstraňovat zažité předsudky a tím vnést do společnosti více harmonie.

Jestli budou takové názory v politice panovat i nadále, natruc se navléknu do duhového a pochodu se zúčastním i s početnou družinou. Co si o tom myslíte vy? Přijde vám také, že tolerance je v dnešní době zásadní, nebo jste konzervativní?

sausage dog

2011-08-20T19:32:00.002+02:00

Vlastně je to spíš jezevčík-gentleman. Tuš a tempera na lepence. Pes je mým výtvorem, rámeček IKEA
(en) Well, maybe he's more a sausage gentleman. Ink and watercolor on a pasteboard. The dog is made by me, the frame by IKEA.

cakebreak a okolí

2011-08-19T19:19:00.000+02:00

Dave, který mi zpříjemňoval odpoledne - Rawpurple.

V Meetfactory se konal poslední Cakebreak a já jsem na něj paradoxně zavítala poprvé. Poněkud pozdě napravená chyba... Akce to je určitě povedená, organizátorům patří velká poklona; ale chtělo by to trochu světla. Totiž, nemám nic proti intimnímu šeru, ale když si v něm mám vybrat něco na sebe, aniž bych zakopla o něčího psa, převrátila čísi stánek nebo si spletla pánské trenýrky s dámskou bundou, je to nadlidský výkon. Možná i proto se mi zdálo vše, co bylo v těch pár stáncích venku, daleko hezčí -tam jsem na to viděla. Jako společenská událost to ale bylo velmi příjemné, bylo tam plno zajímavých, známých i neznámých lidí, a hlavně to skvěle zapadlo do unikátního prostředí Meetfactory.

//mimochodem, článek z Vídně přijde zanedlouho, stay tuned ;)

(en) There was a big fashion flea market in Prague Meetfactory, called Cakebreak. Despites it was the last one, I went there for the first time, which is quite paradoxical. The event was well organised, except there was not enouugh light. I mean, it's difficult to choose some clothes if you can't distinguish mens shorts from womens jacket. It's probably why I found the few outside stands much better-looking - because I could actually see what they were selling. It was very pleasant as a social event, there were a lot of interesting people all around, and it really fitted into the building.

//by the way, there'll be an article with photos from Vienna soon, stay tuned :)

all in black

2011-08-12T11:13:00.003+02:00

V lese se dějí věci. Běhají tam divočáci, funící čtyřicátníci a taky já. Poslední subjekt, totiž to individuum, které máte možnost vidět na předchozích fotkách, způsobuje dvěma předchozím jmenovaným hořké chvíle. Kance plaším a čtyřicátníkům rozhazuji dechový rytmus. Přesto by to z fotek mohlo vypadat, že jsem se do cvičení také zapojila - první fotka rozcvičení hlavy, druhá cvičení rovnováhy a, ehm, prostorové orientace, třetí odpočinek mezi náročnými úkony a poslední závěrečné protažení páteře. No ne?

Mimochodem, viděla jsem Odcházení. Mě se to, přes veškerou statičnost a neměnné prostředí, které bylo dáno divadelní předlohou, moc líbilo. Naopak si myslím, že si s tím dobře pohráli a bylo tam spousta zajímavých prvků, jako třeba občasné změny atmosféry (myslím tím scény s bouřkou) a originální kamera. Jediné, co se mi zdálo přitažené za vlasy, byla epizodka kancléře s mladou studentkou, to bylo podle mě přehnané. A ještě nápisy "Havel na hrad"- také bych radši na hradě viděla jeho než tu naši současnou karikaturu, ale do vlastního filmu to dávat nemusel. Co si o tom filmu myslíte?

//velvet lace top: thrifted, transparent shirt, bag: H&M, damn old thrifted jeans, shoes: Topshop.

Open doors to madness

2011-08-11T22:17:00.001+02:00

Nga dělá nejlepší ksichty, má bezkonkurenční peněženkopenál, zahání bezdomovce vytvářejíc si rohy z pozůstatků zmrzliny a natáčí si všechno okolo.

(en) Nga makes the funniest faces ever, owns the best wallet/pencilcase (2 in 1, ahah), chases homeless guys away with her improvised corns made with riins of icecream and films everything around.

(The Kills - Cheap and Cheerful)

Dnešek byl skvělý. Extra ledové frappé s Ms Suzan, následované návštěvou H&M showroomu se Ngou. Notně jsme se tam pobavily, ochladily, všechno vyzkoušely a nakonec odešly každá o tašku těžší (děkuju moc!). Pod tíhou zavazadel jsme pak s nejlepší světozorovou zmrzlinou klesly v zahradě na lavičku a věnovaly se focení a pozorování obyvatel zahrady (píšu obyvatel, protože tam někteří byli evidentně nastálo :D), nezapomínajíce na projednání nejnovějších zpráv (eh, tak intelektuální to nebylo :D).

Po rozloučení jsem se pak sama po dlouhém otálení a zvažování všech alternativ proplazila mezi turisty a navštívila výstavu Andrease Feiningera v Kamenném zvonu, kterou jsme původně měly v plánu. Kdo si potrpí na New York, určitě si přijde na své! Fotky byly technicky dokonalé, záběry propočítané do posledních detailů byly skvostnou podívanou; nicméně na mě té uhlazenosti bylo místy až moc, chyběl mi tam nějaký akční prvek, nějaká "rebélie". Ale je to mistr, to bezesporu :)

(en) Today was great. A super-cold frappé with Ms Suzan followed by H&M showroom visit with a lovely blogger called Nga. We had a lot of fun there, cooled down a bit, tried on almost everything and left with a hard bag full of new things (thank you so much!). Then we sat with the best icecream ever in a public garden and observed all the strange people around (some of them live in the garden, obviously :D) without forgetting to comment all the news.

After we separated, I visited Andreas Feininger's exhibition that we'd planned to visit before. If you are keen on New York, you'll love his work! His photos were technically perfect, precisely planned to the smallest details; meanwhile it was way too "polished" for me, I missed some kind of action or of rebellion. But it's a maestro, no doubt ;)

illustrations

2011-08-10T17:11:00.000+02:00

a cucumber.

2011-08-07T19:03:00.001+02:00

Dostala jsem chuť narušit stereotyp. Věřte nebo ne, už dlouho jsem měla něco podobného v hlavě. Ostatně- nemělo by vás to překvapovat, já mám v hlavě plno podobných bláznovin. Pozorujete snad na jiném blogu okurkovou sezónu?
Není to o černém dlouhém tričku, není to o okurce, je to čistě o mém podivném reflexu. A kdo touží přikládat té okurce nějaký hlubší význam, má volné působiště, čekám na interpretaci :D

(en) I've got a desire to disturb the stereotype. Trust me or not, it's been a long time since this idea had stuck in my mind. However, you shouldn't be surprised, my head is full of crazy things like this. Can you observe a cucumber season on another blog?
It's not about the black t-shirt, nor about the cucumber - It's simply about my weird reflex. And if you desire to take this cucumber for something of deep spiritual importance, feel free to give me your interpretation :D

Provence

2011-08-04T09:51:00.002+02:00

Zatímco já běhám s bolavýma, téměř odumřelýma nohama po ovále, funím a šílím, vy se můžete z pohodlí domova dívat na další fotky z Provence. Vy se ale máte! :D

(en) While I'm running with my legs awfully hurting, without breathe and getting crazy on the athletic camp, you can comfortably look on my photos from Provence. Hey, you're so lucky! :D

mountains

2011-08-01T09:34:00.001+02:00

Ačkoli obdivuji městskou architekturu, staré i nové domy, jsem úchylná na balkóny a nejradši fotím cizí lidi, ocením také krásu hor. Hlavně horská zvířátka! :D

Právě mučím své tělo i duši na atletickém soustředění. Jestli neumřu, čekejte mě tu 7. srpna! ;)

(en) Even though I admire urban architecture, all these old and even these new buildings, I can appreciate the beauty of mountains, too. And especially its animals! :)

At the moment, I'm torturing my body during an athletic camp. If I won't die there, I'll be back the 7 of August ;)

React on me - the fame

2011-07-29T09:34:00.002+02:00

"Britská zpěvačka Amy Winehouse byla nalezena mrtvá," přečetla jsem v sobotu titulek zpráv a na okamžik mi ztuhla krev v žilách. Ne, že by mě to snad překvapilo - tušila jsem, že zpěvačka, kterou jsem v době vydání jejího fenomenálního alba začala zbožňovat pro její hlas a které jsem si až doposud vážila jako vzácného hudebního talentu, neruší své evropské turné pro nic za nic. Od "Back to black" uběhlo pět let a samotný název alba odstartoval temné období, ze kterého Amy naneštěstí nenašla cestu ven, byť se možná snažila. Osobní problémy udělaly své a drogy vyhrály. To, co bych před těmi pěti lety vnímala jako tragédii v podobě smrti svého idolu mě dnes donutilo se zamyslet. Jaký měla život? Jak muselo být těžké snášet takový tlak? A v neposlední řadě:
Proč tolik lidí touží po slávě? Miliony teenagerů vzhlíží ke svým idolům v touze se jim podobat, chodit na stejně pompézní večírky, nosit totéž oblečení a vozit se identickým autem. Jenže jim tak úplně nedochází, že to je jenom jedna stránka slávy, ta viditelná a materiální. Bulvární časopisy ukazují jen velmi deformovaný obraz reality. Co si myslí hvězda pod vrstvami make-upu, zatímco vrhá nacvičený zářivý úsměv na kameru? Jak se cítí, když přijde domů a odhodí nepohodlné lodičky na hromadu podobných padesáti párů v jiných barevných variacích? To už nám v "Bravíčku" nenapíšou.
Tlak, který je na slavné lidi vyvíjen, musí být nepředstavitelný. Se vzrůstající slávou ubývá soukromí, až nakonec není vůbec. Všudypřítomné kamery jsou před domem, na dovolené, na ulici, a pak se stane problémem vyjít si jen tak na nákup. Zasaženi jsou i příbuzní a známí. A to penězi nikdo nevykoupí zpět. Celebrity se musí neustále přetvařovat - ostatně, to je vidět v poměrně novém filmu Odnikud někam (Somewhere), kde je vidět bezmoc hlavního hrdiny-herce, který bezcílně proplouvá večírky, všechno je mu jedno, jen se usměje do kamery a doma se topí v depresích. Pokud se do kamery neusmívají jako sluníčka a nejsou perfektně upravené, ihned se úlovek některého z početné armády paparazzi objeví ve všemožných plátcích s komentáři s naprostou určitostí oznamujícími rozpad manželství, nevěru nebo cokoli, co se zrovna hodí. Čím tragičtější zpráva, čím více úmrtí, nemocí nebo jiných osobních problémů je v rodině "oběti", tím lepší. A pak taková Amy ráno otevře noviny a dozví se o sobě nevídané věci. Nedokážu si představit tu bezmoc, když jsou v tisku lživé pomluvy a je nemožné se očistit, nikdo nechce slyšet, že nová "senzační" informace je úplný blábol. A co se týče osobních problémů, asi nikoho nepotěší, že o úmrtí jeho matky ví celý svět. Hyenismus lovců senzací je nekonečný. Ze slavných se stává vlastně kořist, zboží, o které se časopisy přetahují.
Se slovem celebrita si mnoho z nás vybaví zároveň drogy. Že by snad drogy pomáhaly ke slávě, že je v showbusinessu tolik feťáků? To těžko. Ale právě extrémní hlad po informacích ze strany médií a společnosti, které slavným nenechávají prakticky žádný osobní prostor, může způsobit, že cítí potřebu před realitou utéct, schovat se před davem, vytvořit si jakousi bublinu. A to návykové látky slibují. Někteří hudebníci se pro změnu snaží v opiátech nalézt múzu. Výsledek je ale stejný. Přiznám se, že jsem dosud neměla tušení o žádném "27 club", ale když jsem se rozhodla to prozkoumat a rozklikla článek na wikipedii, naskytla se mi tristní podívaná- v kolonce "příčina úmrtí" drtivě panuje diagnóza "předávkování heroinem". Když už ke smrti nepomohly drogy, tak se dotyčný často zastřelil. Nebo byl zastřelen (a je tu další věc- závist...).
Takže ne, děkuji. Myslím, že málokdo má tak silný žaludek, aby zvládnul bez úhony náhlý mediální zájem. K tomu, aby člověk v tom blázinci přežil, je potřeba nejen talent, ale taky odpovídající povaha, což se u všech nesejde. Samozřejmě, že má sláva i mnoho pozitiv, jako to, že máte šanci své nadání ukázat všem, že máte vliv na masy lidí a můžete je ovlivnit; ale zdá se mi to všechno vyhnané do extrému, negativ je až moc.

Co vy? Chtěli byste být slavní i za tu cenu? Myslíte si, že je snadné zvládnout ten nápor?

(en) This article is a reaction on Amy's death. It's about the craze about famous people; the pressure under which they have to be every day, the horrible hunger of medias and paparazzi for informations from the most personal life, and so.
I don't have enough time to translate it all, so please- use google translate, this time, or wait for the traduction ;) Thanks!

Who inspires me - David Fullarton

2011-07-24T20:29:00.001+02:00

(image source: behance.net)

(en) David Fullarton is an artist and illustrator from San Francisco. As he says, he makes "pictures with words on them", and that's it - he captures situations from everyday life, reflects his own anger and makes funny comments. I find his creative collages full of ideas. In this case, both the content and the form are very inspiring!
And his webpage is so cool that you would make a big fault not to look there!

//David Fullarton je umělec a ilustrátor ze San Franciska. Jak sám říká, vytváří "popsané obrázky" - zachycuje situace z každodenního života (často to vypadá, že si vybíjí vztek), a to vše doplňuje výstižnými komentáři. Jeho koláže jsou strašně kreativní a plné nápadů. V tomto případě je obojí - forma i obsah - velmi inspirující!
A jeho web je tak skvěle udělaný, že byste udělali velkou chybu, kdybyste se na něj nepodívali! ;)

The first of its kind to get to the moon

2011-07-23T09:01:00.002+02:00

(Arctic Monkeys: Library pictures)

Tentokrát beze slov. Připravuji se totiž na svou smrt. Já, zavilý odpůrce kol, razící názor "na kole jen pro rohlíky", se vydávám z našich končin na kole až do centra. Kdybych se už neozvala, tak jsem zůstala někde v poli. Bylo to tu s vámi skvělé! :D

(en) Without comment this time. I'm preparing to my death. Me, a violent bike-hater, saying that bige is only good to shop bread, am going to ride from my home to the center of Prague. If I won't write any new post, I stucked somewhere in a field. It was great here with you, guys! :D

backpack, shorts, lace blouse: H&M; shoes: New Yorker, denim jacket: thrifted, hat vintage

what the heck? A painting?

2011-07-22T10:42:00.002+02:00

Ten pomalovaný kus kartonu vám ukazuji spíš z legrace. Když se já rozhodnu malovat, beru to totiž stylem Pat a Mat. Jako ostatně většinu věcí. V první řadě- malovat olejovými barvami na karton není tak úplně řešení, které by si vybral Degas. Ten tmavý obrys kolem límečku a hlavy totiž nemá znázorňovat auru, ani míru vyděšení malované osoby (že by se mi strachy tak zpotila?), ale je to jednoduše olej. Za druhé, není radno malovat barvami Lidl kvality, kterým už dávno upadla všechna víčka a nezaschlých jich zbylo pět. Skvělé při míchání! V neposlední řadě bych si měla sehnat štětce, které nepelichají při každém tahu. Možná by to mohlo být praktické při malování zvířat- nemusela bych se vykreslovat s chlupy; nicméně vousatou jsem tu slečnu vážně udělat nechtěla. Také není příliš příjemné malovat oči a jiné detaily štětcem velikosti 4, jehož štětiny jsou každá v jiné délce. A samozřejmě bych se první měla naučit základy techniky. Ale nevadí- Ono když už konečně seberu motivaci k tomu, abych se chopila barev, je třeba toho rychle využít, než nadšení opadne.

(en) I'm showing you this painting more for fun than for anything else. Because I started to paint without really thinking about the disponsible material. Well, it's not too practical to paint with oil on a pasteboard. The dark marge around the person isn't meant to be its aura, but it's the oil that had been absorbed by the paper. Great. Secondly, the shitty colours I have have already all been without its tops, and there were just five left that hadn't been completely dry. Perfect for colour mixing! And I should also buy some brushes that don't moult. Maybe it could be practical for painting animals - I wouldn't have to paint its hair at all, cause it would all be covered with the plastic stuff from the brush; but I didn't really want to make a moustache to that lady. Finally, the brush of size four, whose hair lenght is way too various, isn't adapted on painting eyes and details. And of course I should learn some painting basics, first of all. But it doesn't matter - when I finally get motivated to paint something, I have to do it immediately before the enthusiasm leaves me.

there's a wild thing in all of us.

2011-07-20T09:43:00.000+02:00

Kvůli slevám v háemku se ze mě stal indián. Znáte to - akce kup 3, zaplatíš 2, vám se hodí jenom punčocháče, co jste našly ve větší velikosti, ale nevadí, to se smrskne, a hlavně najít ty zbylé dvě věci, abyste ušetřily. Jestli to neznáte, tak se divte, ale přesně to se stalo mě. Nicméně jsem se s taškou nakonec docela sžila a teď honím v lese divoká prasata za bojovného pokřiku.

(en) I became an indian because of the H&M sales. You know that - there's a special offer like buy 3 and pay just 2, you chose stockings in a larger size, hoping that i'll become smaller overnight, but you're still chasing for these two things to economise. If you don't know, it's exactly what happened to me. Even though I got used to the bag, and now I'm chasing wild pigs in the forest and making dangerous noise. A hidden indian has been revealed in me.

bag, nude tank, sunglasses: H&M; Shorts: DIY; grey tank: pimkie; shoes and hat: no name.

crazy pig's shop

2011-07-19T16:20:00.002+02:00

Vím, že máte rády sekáče, a proto jsem si otevřela vlastní. Tak horké to zase není, skutečnost je taková, že vyprazdňuji skříň. Zatím je tam toho málo, ale snad budu postupně přidávat :)

crazy pig's shop

*prase není mým výtvorem, ukradla jsem ho kdesi na googlu. Majitel nechť se přihlásí :D

What inspires me - Front design

2011-07-18T21:29:00.000+02:00

Taky jste jako malí chtěli mít vlastního koně? Nebo snad rovnou prase, jako já? A pamatujete si, jak se rodiče ze zcela nepochopitelného důvodu zatvářili při vyslovení tohoto vašeho přání nepříčetně a poslali vás do pokoje uklidit si hračky (které sestávaly zpravidla z plyšových koníků a čuníků všech forem a tvarů)? Tak teď jim to můžete vrátit s tím, že tihle chlupáči už nebudou smrdět, nepotřebujete k nim ani hektar půdy a dokonce jsou užiteční! Jen mít pár desítek tisíc navíc, hm...

Tahle designérská trojice ze švédského Stockholmu vyrábí dokonale neotřelé bytové doplňky a neomezuje se zdaleka jen na zvířátka, kterým věnovala i sérii Design by animals (wallpaper by rats, rabbit lamp). Tři slečny hodně pracují i s tématem pohybu a strojů a vytváří tak unikátní svítidla, stolky, vázy a jiné. Vřele doporučuji si projít jejich stránky!

Nepřipomíná vám to něco? Jestli lampu z IKEA, jste na správné adrese- navrhl ji taky Front :)
/Does it remind you of something? If it's the IKEA lamp, you're right- it was also created by Front :)

picnic with peacocks

2011-07-17T23:37:00.001+02:00

Jak piknikují bloggeři? Na dece od Vuittona, popíjející šampaňské a delikátně přikusující makronky a jahody, obklopeni okolo se promenujícími najatými pávy? No... ne tak docela. To by totiž byla zatracená nuda!
Pávi ve Vojanových sadech pobíhali sami od sebe a jedlo a pilo se úplně všechno. Včetně při jídle nepříliš lichotivého melounu (rozumějte: pojídání melounu bylo doprovázeno dramatickými výrazy, srkáním a nedobrovolným sprchováním se šťávou, velká zábava :D). Ti šikovnější, mezi které jsem však já, co jsem celé dopoledne zápasila s těstovinami, nepatřila, dokonce něco upekli.
Z přihlášených sedmdesáti hostů se sice nedostavila ani třetina, ale vystačili jsme si skvěle. Přišli i nečekaní hosté- dva francouzští týpci. Se Nga jsme se od nich držely co možná nejdál, protože přece vůbec francouzsky neumíme :D
Sečteno a podtrženo- příjemná akce! :)

(en) How do bloggers have a picnic? Are they sitting on a Vuitton blanket, drinking champaigne and cautiously chewing macarons and strawberries, surrounded by paid peacock-casting? Well... not really. Because that would be damn boring! In the garden where we were sitting, the peacocks were running free all over the place and we were eating like whatever. Including watermelon, which is not simple to eat (it was funny to follow the dramatic facial expresions, slurping and unvolontary showering with the melon juice :D). The more skilful ones (not me) even baked some delicious cookies.
There were seventy people supposed to come (well, as facebook said), but we weren't more than twenty. But it was just the right number! I think we really enjoyed it. (Two French guys about 30 came, it was quite funny :D)
All I can say is it was a great event! :)

currently...

2011-07-15T22:39:00.002+02:00

Baví mě ládovat se tunami ovoce pod záminkou zdravého stravování. A věřte, že to neskončilo tímhle talířkem :D Jde přece o získávání potřebných vitamínů, no ne? Zdravý životní styl se mě však zpravidla nedrží déle než pár dní- pak mi totiž někdo z rodinných příslušníků podle podstrčí něco děsivě nezdravého. Obzvlášť táta je na to expert.

Kromě toho si nadmíru šikovně propichuji prsty kovovými cvočky ve snaze si zkrášlit boty. Nevím, jestli to kdy dodělám, a obávám se, že v roztržitosti vylezu s jednou černou a druhou ocvočkovanou botou. Nevadí, už tak se na mě dívají venku dost divně.

(en)

I like pretending eating healthy and besides stuffing myself with tons of fruits. And you can trust me that it didn't end up on this one poor plate :D The matter is to get vitamins, isn't it? Unfortunately, healthy lifestyle does never stay with me longer than few days- until my dad imposes an horribly unhealthy dish on me. He's a true expert.

Apart from that, I'm stabbing my fingers with studs while trying to make my oxfords prettier. I'm afraid I'll never finish it and that I'll go out with one shoe black and the other studded. But it wouldn't matter, people look often strangely to me even though.

I'm not a melancholic.

2011-07-11T09:30:00.000+02:00

V ne tak docela melancholické náladě jsem se dnes vypravila s o nic více melancholickou kamarádkou na Lars Von Trierovu Melancholii. Kdo mě zná, řekl by vám, že není lehké zastihnout mě v jiném rozpoložení než v tom, jaké můžete vidět na fotkách výše :D
A když už jsme u toho, proč nenapsat něco o filmu?
Melancholické to bylo dost. První zpomalené záběry byly záhadné, ale vlastně to vyjadřovalo celkovou náladu filmu. Taková lyrická a tíživá. Řekla bych, že o děj u tohohle filmu nejde. Bizarní pokažená svatba a v druhé polovině čekání na konec světa jsou tak nějak upozaděné, zastíněné vztahem sester (Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg), psychologií a emocemi, které jsou skvěle ztvárněny oběma herečkami. Byla to v první řadě skvělá podívaná, už jen na kostýmech bylo vidět spoustu práce. Co víc dodat- jestli snesete více, než holywoodské romantické komedie, běžte na to! ;)

(en) In not-really-melancholic mood, I went to see Lars Von Trier's Melancholia. Who knows me in person would tell you that it's difficult to catch me in a mood which would be different from what you can see on these photos :D
The movie itself was melancholic enough. The slow motion at the beginning was kind of mysterious, but showed well the atmosphere of whole the piece. It was lyrical and stifling, I would say. In my opinion, it's not the story which is important, here. It's more about the emotions and psychology, especially in the relation between the two sisters (Kirsten Dunst and Charlotte Gainsbourg). These two actors play its role brilliantly!
It's a beautiful movie, very arty- even on the costumes, you can see a lot of great work done. What else to say- if you don't prefer hollywood romantic comedies, go see it for sure! ;)

skirt, shoes: H&M/ t-shirt: Zara/ feathers: six

morbid things in my sketchbook

2011-07-09T21:21:00.003+02:00

Kromě přežírání se v řeckých restauracích a sledování táty, topícího se v přehradě ve snaze udržet se na vodních lyžích, jako tomu bylo dneska, stíhám o prázdninách i sem tam něco nakreslit. A jo, někdy jsem lehce morbidní.

Mimochodem - protože o prázdninách mám trochu více času, můžu něco udělat i s blogem. Je něco, čeho byste tu chtěli vidět méně nebo více, co vás nudí, dohání k zuřivosti a depresím a podobně? Ven s tím! ;)

(en) Besides oereating in Greek restaurants and watching my dad drowning in the water while he's trying to ride water-ski, I also manage to draw something, from time to time during holidays. And yes, sometimes I tend to draw morbid things.

By the way, do you have any suggestions related to this blog? I mean, is there something you would like to see more often here, or contrarily- something you absolutely hate and want to stop? Don't worry and tell me! ;)

...and the sea was damn cold.

2011-07-08T12:58:00.001+02:00

Po čtrnácti dnech nejistého lezení do vody, která se svou teplotou spíš než moři podobala jarní Vltavě, sápání se do kopců, ztrácení se v malých i větších městech a večerního hraní scrabble u vína, jsem ve zdraví zpátky. Rodinná dovolená, jak má být. Být čtrnáct dní sama s rodiči vyžaduje značné množství sebeovládání, odpírání, přemáhání vzteku a tak. Ale mohlo to být horší, ostatně takový malý psychický trénink jednou za čas neuškodí :D

Na pobřeží jsme byli jen pár dní, než nás vyhnal studený mistrál. Voda v teplotě alpského plesa působila, že se pobyt u moře měnil spíš v intenzivní čtenářský kurz. Musela jsem dokonce jednu knihu přikoupit :D

Přes Marseille, o které asi zveřejním samostatný post, a Aix-en-Provence jsme se přesunuli do hor, kde jsme absolvovali dva výlety a zdolali jednu třítisícovku. Na tu se skoro nedalo dostat skrz všechny ty sviště, co tam pobíhali a pískali.

Na to, jak jsou mí rodiče založením proti veškeré civilizaci, jsme navštívili šokující množství měst. Kromě výše zmiňovaných ještě malebné Beaune, Benátkám podobné Annecy a okouzlující Besançon. Fotek mám až moc, tak se bojte. Byla jsem ve dvou galeriích, kde jsem měla možnost vidět poměrně rozsáhlou výstavu Charlese Lapicqua, nebo pár Cézannových originálů. Miluju Francouze- do 26 se na kulturu chodí zdarma! ;)

A jak se máte na prázdninách vy? :)

(en) After fourteen days spent hardening in freezing water, which felt more like an Alpine glacial lake than like sea; getting breathless while climbing mountains, getting lost in small and bigger cities and playing scrabble with a glass of wine, I'm back in health. A family vacation with everything that it contains. Being fourteen days alone, just with parents, is a difficult psychical exercise. But what, an exercise like this can be useful, from time to time.

Cold mistral winds forced us to leave the seashore sooner than we wanted. Swimming in the freezing sea turned into a reading tour. I even had to buy one more book to have something more to read. Then we moved into mountains through Marseile (maybe I'll publish a special post about this city) and Aix-en-Provence. We made three trips so far... and god, there is so many marmots!

Despite my parents' hatred of civilisation, we'd visited a lot of cities. Apart of these named above, we've seen the lovely Beaune, historical Annecy and thrilling Besançon. I've also been to two galleries to see Charles Lapicque's work and a few Cézanne's originals. What I love about France is, that the entry is free if you're less than 26 ;)

And how're you doing on holiday? :)

Who inspires me - Helen Korpak

2011-07-05T09:09:00.000+02:00

Helen Korpak is a 22 years old photographer from Helsinki. Don't you love her?

interview

2011-06-30T20:01:00.005+02:00

Protože jsem zaneprázdněná děšením Francouzů v potápěčské masce a pečením se za živa při zdolávání skalnatých šedých vrcholů, nemůžu vám poreferovat o nejžhavějších aktualitách. Skvěle mi nahrál server Topzine.cz, který nedávno zveřejnil rozhovor se mnou. Takže jestli si chcete přečíst, co si myslím o trendech a blogování obecně (i když to asi tušíte), přesměruji vás sem. A udělejte si k tomu kafe! ;)

stuck in ways of sadistic joy

2011-06-24T17:56:00.000+02:00

Toutes les photos sont prises par une photographe connue en échelle mondiale, surtout en Malaisie- Capucine M. :D

Jsem tu, zbavená veškerých povinností, se dvěma papírovými náramky kolem zápěstí a stále si neuvědomující fakt, že zítra ve čtyři sedám do auta směr Francie. Fakt, že bych právě potřebovala využít metodu Mr. Beana, totiž předejít usnutí pomocí sirek před očima, je výhodný aspoň v tom, že se mi bude dobře spát v autě. Příčina téhle únavy tkví v mé včerejší návštěvě Prague City Festivalu. Byl to zážitek! Po pár letech jsem konečně znovu zavítala na festival. Buď mi nevyhovují kapely, nebo termín (nebo umístění, do Glasonbury by každý rád, že :D); tentokrát to ale vyšlo! To, z čeho byla většina zdrcená - výměna Blink 182 za mé milované The Hives, bylo příčinou mé přítomnosti. A řeknu vám, že akčnější koncert jsem nezažila. Tušila jsem, že je na co se těšit- ostatně už hudba The Hives je nabitá energií. Ale byli jako načasované bomby! :D Mikrofon lítal vzduchem, stojan nezůstal na místě, Pelle byl jako gumový panák. Představte si mix mezi vojákem a naspeedovanou veverkou. V jeho pohybech je něco tak groteskního! A to načasování je pro mě naprosto nepochopitelné- skočí, hodí stojan na zem, ten se odrazí a vrátí se na setinu přesně ve chvíli, kdy je potřeba začít zpívat. Nemluvím o tom, že playlist byl skvělý a osobitě arogantní hlášky mezi skladbami mě pokaždé odbouraly :D

Ostatní kapely mě nijak zvlášť neoslovily, ale já jsem tam šla stejně jen na tu jednu. Zvlášť 30 Seconds To Mars pro mě byli docela zklamáním- chlapci se moc nenadřeli :D Podobalo se to spíš nějakému happeningu než koncertu- Jared si zval lidi na pódium a povídal si s nimi, místo aby hrál. Nebyl by to pořádný festival, kdybych nebyla podupaná jakousi velmi aktivní objemnější slečnou, přidušená dvěma zfetovanými, které se minutu na to sesuly na zem, a v pozdní hodinu poplivaná (prý omylem). Taky jsem se topila v odhozených plastových kelímcích a táccích a šokovaně zírala na lítající piva. Asi nejdu s dobou, když zastávám názor, že pivo je lepší polykat, než se jím nedobrovolně sprchovat, co?

Abych vám osvětlila přítomnost druhého náramku na své ruce, jedná se o pražské Quadriennale, na kterém jsem strávila dnešní dopoledne. Je to příjemná akce! Sice scénografii vůbec nerozumím a divadlo pro mě není nejatraktivnějším tématem, ale našly se tam hodně zajímavé věci. Každá země se prezentovala úplně odlišně a některé ateliéry byly fascinující! Norská hýbající se železná instalace byla jako nějaká futuristická vize, belgické škeble byly skvěle vymyšlené a při procházení chilského "zbořeniště" mrazilo v zádech. A Litva!

(en) Finally school's over for me! Tomorrow at 4am, I'll be sitting in a car on the way to France. I'm damn tired, which is good, 'cause I'll sleep well in the car :D

The cause of my tiredness is the visit of Prague City Festival, which I visited mainly because of The Hives, my very favourite band since a long time. Men, they had an amazing performance! The music itself is full of energy, but the live show was like an explosion. Pelle was jumping all over the stage as a squirrel, the microphone was flying in the air. And during the pauses between each song, he was damn funny in his arrogant way.

The other bands weren't that good, especially 30 Seconds To Mars were a dissappointement to me. They played about five songs in all and Jared looked bored. He only invited some people on the stage and talked with them, without really making music, and I think that's not what it was supposed to be about. Besides, everything looked just like it should on a festival- plastic rubbish everywhere on the ground, a lot of drunk people, agressive teen fans and so. You know that ;)

Na závěr mi nezbývá než vám popřát krásné prázdniny, užijte si je naplno!

/All I can say is: enjoy your holidays the best you can!

Provence / part two

2011-06-21T20:42:00.002+02:00

Přidávám další fotky z Provence, o které jste si říkali. Paradoxní je, že jsem vám ani nestihla ukázat všechny fotky a už se tam vracím. Za tři dny vyjíždíme na rodinnou dovolenou na jih Francie :)

Mám takovou obsesi - daleko více než památky mě baví fotit běžné lidi. Takový hrad, to je fádní, nehýbe se to... zato člověk, který pochoduje, baví se, kouří, pije kafe nebo vykazuje jakékoli podobné známky aktivity vás při tom všem může zpozorovat a zhrozit se na sebe mířícího objektivu, v horším případě vás atakovat či nařknout ze špionáže. To už je výzva. Mými oběťmi jsou nejčastěji staří dědečkové (čím méně zubů, tím lépe :D) a žebráci. Asi si podvědomě vybírám objekty, před kterými se v případě nouze lehko utíká :D

(en) Another photos from Provence that you wanted to see. It is paradoxical that even before I could show you all the pictures, I return to the same part of France. I'm leaving in three days :)

I have one obsession - I enjoy taking photos of people more that photographing monuments. It's simple to take a picture of a castle, which is static, whereas people, who are moving and who can easily notice you, are much more difficult to capture. And sounds more like a challenge, doesn't it? My victims are the most often old men (the less teeth the better :D) and beggars. I guess it's maybe because these can't run that fast in case I would be forced to escape fast :D

+ by the way, Jazzy from Hivenn.com was so kind that she feautured my sketchbook on her blog... I really recommend you to look there! :)

React on me - the negativists.

2011-06-19T20:40:00.000+02:00

photo by matmoon

"Fuj, tatarák!"
"Proč fuj, už jsi ho někdy ochutnala?"
"Ne, ale je v tom syrový maso! To bych nikdy nestrčila do pusy!"

To je dialog, který mě inspiroval k tomuto zamyšlení. S podobně odmítavými reakcemi se setkávám v rozličných situacích, nejen nad talířem. Často jsou doprovázeny negativními výrazy, odpovídajícími zděšení při objevení rozkládající se mrtvoly nebo grimase, kterou nasadíte, když vám rodiče oznámí, že místo plánované párty jedete na chatu oslavit pratetiny osmdesáté narozeniny. Přitom se nejedná o nic jiného než o neschopnost druhého změnit názor, nechat se ovlivnit.

Jistě, každý jsme zvyklí na něco jiného, děláme věci různým způsobem, máme odlišné zájmy a chutě- to je formováno výchovou a prostředím, ve kterém se pohybujeme. Ale proč nezkoušet nové věci? Proč se omezovat jen na to, co je nám dobře známé? Zdá se mi, že se někdy chováme jako důchodci. Ti se taky drží toho starého a osvědčeného, jdou si denně do svého oblíbeného obchodu pro tři rohlíky a pokaždé si je namažou stejným sýrem. Ale zatímco u nich se určitá rezignovanost dá pochopit, proč bychom tak proboha měli žít my? Máme spoustu energie a chuti do života, tak proč spadnout do rutiny? Nemluvím tu teď o rohlících, ale o lidech, kteří trčí doma u televize, protože "jim to stačí". Nedokážu pochopit některé své vrstevníky, kteří se válí na gauči bez jakéhokoli nápadu a skuhrají, jak se nudí, když náhodou mají všechnu práci do školy hotovou. Vždyť je tu tolik možností! Vždycky se najde někdo, kdo si s vámi půjde někam sednout; můžete jít do kina, na výstavu, nakupovat, kamkoli. Omezovat se takovýmhle způsobem- nemám co do školy, nedělám nic- se mi v našem věku zdá vážně absurdní. Já mám poslední dobou tak nabitý program, že musím polovinu věcí vypustit, potřebovala bych, aby se den dvojnásobně nafoukl, a jiní zatím zírají do stěny.
Další věc, která mě irituje, je odsuzování věcí, jako kdyby všechno bylo černobílé. Nedávno jsem dokonce zaslechla něčí výrok- "Nesnáším umění!" To se pak člověk cítí jako ve sci-fi filmu. Vždyť na umění stojí celá kultura! A někdo odsoudí takhle komplexní věc stejným stylem, jako kdyby se jednalo o nepovedenou americkou rodinnou komedii. Pochybuji, že člověk, který něco takového vypustí z úst, se někdy snažil umění aspoň trochu pochopit; soudí celek snad na základě jedné nepovedené výstavy, na kterou byl nucen jít se třídou na prvním stupni.
Určitě je obtížné překonat v sobě určitou bariéru předsudků vůči dané věci, zvlášť když v sobě máme něco zakódované jako "nepřípustné" a zakládáme si na tom. Přestože to vyžaduje velké sebeovládání a často také kompletní přehodnocení názorů, stojí to za to. Právě tak totiž získáváme nové zkušenosti a obohacujeme se. Kolik lidí už vyšlo nadšených z letu balónem, který odkládali do posledního možného termínu, poté co dostali pod stromeček nenápadnou krabičku s dárkovým poukazem? Mě třeba stálo velké úsilí přemluvit se k tomu, abych oblékla sukni. Světe div se- nic se mi nestalo a klidně přikoupím další!

Naštěstí se najdou lidé, kteří si života užívají, mají spoustu koníčků a o věci se zajímají. Myslím, že právě bloggeři jsou skupinou, která se snaží mít rozhled ve více oblastech. A právě takové lidi já obdivuji. Lidi, co se snaží žít aktivně a kterým se příčí nepřetržité vysedávání u televize, tolik přisuzované mladé generaci. Mimochodem, neviděli jste náhodou Svěrákův film Akumulátor?
A co vy, také máte v okolí takové odmítavé lidi? Jak s nimi vycházíte? Nebo si také vystačíte s televizí?

(en) Sorry, I don't have enough time to write a full traduction, so just briefly.
I'm writing about the fact that some young people don't enjoy life the way they could, and that they limit themselves on stereotypes without any reason. They do the same as retired persons do- they stuck on their daily routine without changing any little detail. But why? Retired persons have some reasons to act like that, but not our generation. We are full of energy, ideas and life-power.
Just look at the expample of food- there are persons who say something is disgusting without really tasting it. Or they are able to tell you "I hate art!", just because they had visited an exhibition they didn't like- they judge such a huge and complicated thing based on one experience, as if it was an american crap movie. They see everything just in black and white.
What I really admire are people who can truly enjoy themselves, have a lot of hobbies and are interested in many things. And I think that bloggers make part of that group; they try to be interested in more domains and be acive. And that's great!
What about you? Do you know people who are negativists? How do you deal with them? Or is TV also what makes you happy?

I'm on the highway to hell

2011-06-12T11:17:00.003+02:00

AC/DC - Highway To Hell

Tyhle fotky mě stály velké sebeobětování. Nejen, že jsem kvůli nim musela odložit učení matiky (ha ha, jaká hrůza), ale taky srolovat koberec a uklidit tašky, které se mi systematicky z neznámého důvodu vrší u postele. A foťák pověsit na dveře. Takže si toho važte :D

Když se všemožně vyhýbám učení, objevuji novou hudbu. Paradoxně jsem včera znovu objevila hudbu starou, a to AC/DC. Taky jsem si postahovala nové Arctic Monkeys, Suck It And See. Zvuk je dost odlišný od předešlých alb a musím přiznat, že jsem lehce zklamaná. Ale třeba se tím proposlouchám. A už se těším, až si poslechnu nové The Pigeon Detectives - Up, Guards and At 'em!
Mám ještě jeden zážitek spojený s hudbou. Včera jsem nastoupila do metra a podstoupila šok. Metro bylo po střechu narvané metalisty! Takové množství řetězů a "drsných" mikin v jednom vagónu může působit poněkud tísnivým dojmem :D Byli tu totiž Iron Maiden.
Jaký je váš nejnovější hudební objev?

(en) Because of these photos, I had to stop learning maths (how horrible, ahah), roll down my carpet, range a ton of bags that stuck next to my bed from an unknown reason, and hang the camera on my room's door. So I hope you'll appreciate it :D

I'm discovering some music, instead of studying. The last time, I got to AC/DC. Their classics are the best! I also downloaded Arctic Monkeys' new album "Suck It And See", but honestly, I'm a bit disappointed, because it sounds so different, kind of.. old. Maybe I'll get used to it after listening more times. And The Pigeon Detectives - Up, Guards and At 'em! is also waiting for me, I can't wait!
I have another musical experience- I took a metro yesterday and it was completely full of metal fans! I was pretty shocked, there were these black sweatshirts and chains everywhere arround. It's because Iron Maiden had a concert here!
And what's your recent music discovery?

The Strokes

2011-06-10T20:35:00.002+02:00

I don't want what you want.
I don't feel what you feel.
See, I'm stuck in a city
But I belong in a field

Two different albums, two different songs. But the sound of The Strokes is always great! I think they are one of the most creative contemporary rock bands. And Julian Casablancas sings wonderfully, doesn't he?

Fejeton - je třeba vzbudit vnitřního bezdomovce.

2011-06-08T09:11:00.005+02:00

Jako zpestření v době své nedobrovolné pauzy vám předprogramovávám fejeton, který jsem psala v rámci akce "Studenti čtou a píší noviny". Samozřejmě mě neotiskli, čemuž se nedivím; nicméně se o to podělím aspoň s vámi. Navíc je to k tématu- Píšu o nechuti k učení :D

Zřejmě nejsem ten správný studijní typ. Nenosím brýle s tlustými skly, nelibuji si ve čtení vědeckých časopisů a při vidině večera stráveného nad učebnicí fyziky mám blízko k nervovému zhroucení. Dovoluji si dokonce tolik, že si místo přemítání nad zdánlivě neřešitelnými úlohami radši zajdu zaběhat nebo do kina. Já to ale myslím dobře- návštěva galerie, kvalitní kniha nebo poučný film přece napomáhají ke kulturnímu vzdělávání, ne snad? Je pravda, že k tomu počítači si také často sednu pod záminkou studia. Postupně se pak vzdělávám na e-mailu, na facebooku a nakonec procházím blogy. Ale když já se opravdu snažím! Jen mi asi chybí motivace.

Ono vám na motivaci moc nepřidá, když po deváté hodině strávené v té pekelné budově s obtížemi otevřete masivní dřevěné dveře a uvědomíte si, co všechno ještě musíte stihnout. Snažíte si vsugerovat, že není ani trochu krásně, že pobyt na slunci by vám dozajista uškodil a že vám ten čas strávený učením ani v nejmenším nestačil- naopak se ve vás s jarem probouzí intenzivní touha po poznání. Problém je v tom, že v mém případě se toto probuzení podobá vstávání bezdomovce po třech litrech krabičáku, což je značně výmluvné, už vzhledem k tomu, že po takovém tahu ten můj bezdomovec nemusí vstát vůbec. Naplněná pesimismem si dělám v duchu výčet: naučit se na dva testy, vyplnit pracovní list, udělat úkol z matematiky a zakončit to nějakou krásnou esejí. Neexistuje lepší způsob, jak strávit volný večer! (O volném odpoledni se vám totiž na gymnáziu může jen zdát.)

Plán být pro jednou pilnou studentkou se mi zpravidla začne hroutit už v momentě, kdy si sednu do metra a usnu, necitlivě ignorujíc všechny důchodce, kteří tak doplácí na to, že radši spím, než abych otevřela učebnici. Nevzdám to ale hned a povzbuzena kávou a výhružnými slovy profesorky se houževnatě vrhám do prvního bodu na seznamu. Marný boj, zívám a jsem brzy odzbrojena. Jeden sešit odložím s výmluvou, že na to prostě nemám buňky. Nemůže mi přece jít všechno, ne? Druhý hned zavírám s tím, že "to stejně nikdo nebude kontrolovat", další proto, že tohle přece zdravý kantor nesmí po studentovi gymnázia chtít, a vzhledem k tomu, že se nesluší pochybovat o psychickém stavu profesora, usoudím, že se spletl a omylem zadal cvičení na celý rok dopředu. Pak už jen zdecimovaně zírám na hromadu papírů, vršící se na stole. Bohužel, sešity mě porazily 3:0. Stejně všude píšou, že když je člověk unavený, mozek toho moc nevstřebá, a když to tvrdí i odborníci, proč se mučit? Stihne se to v autobuse. Ostatně, když to zvládá Woody Allen, který tvrdí:"Prošel jsem kursem rychločtení a přečetl Vojnu a Mír za dvacet minut. Je to něco o Rusku.", zvládnu to taky.

Abych si připadala po úspěšném zazdění veškerých povinností nějak aktivní, uklidím si pokoj, utřu prach od Vánoc, vyvenčím psa, vyluxuji a dokonce pověsím prádlo, přestože se těmto nepopulárním činnostem běžně vyhýbám, jak můžu, odvolávajíc se na... učení. Stávám se svědkem velkolepého tvůrčího procesu- kde motivace ubývá, tam zároveň vzniká nová. Takže děkuji, paní profesorko, díky vám mám pokoj jako ze škatulky!

no time

2011-06-04T21:08:00.002+02:00

Nikdy jsem nechtěla blog zanedbávat, ale dostala jsem se do situace, kdy se mi toho nashromáždilo moc, což bude znamenat rozvolnění přispívacího tempa. Tak abyste měli představu, co budu s očima navrch hlavy přežívat v příštích dnech:
Zítra odjíždím na Vltavu na vodu, kde budu do pátku. Jestli se neutopím a jestli se mi podaří nenechat se zavalit tou hromadou tašek, co budu tahat, přijedu a budu se snažit udělat něco z asi sedmi papírů cvičení, která nám dali /bez řešení/ jako přípravu na závěrečnou celoroční dvouhodinovou písemku. Kdyby mě matika omrzela, můžu si pro zábavu propočítávat úkoly z fyziky a chemie. S radostí a elánem, samozřejmě.
V sobotu mě čeká 3000m na přeborech Prahy, zároveň mám ale kapelové soustředění jako nácvik na minikoncert, který bude zanedlouho. Zkusím se rozdvojit, jestli se mi to podaří, dám vám sem později DIY návod :D Soustředění musí přirozeně být důkladné, proto trvá až do neděle. Večer z něj ale uteču, abych shlédla v divadle Věc Makropulos (kterou jsem mimochodem teď četla a je skvělá!). V úterý další zkouška s kapelou, ve středu ona děsivá písemka, ve čtvrtek píšeme z biologie. Mezi tím vším musím nazkoušet s rodiči dvě věci, které zahrajeme na vernisáži babiččiny výstavy, která proběhne v pondělí.

Není to nádhera?

Jedinou útěchou mi zůstává fakt, že tohle všechno přežiju, a už mě dělí od prázdnin jen dva závody a dvě písemky! Hurá.

Proto se prosím nedivte, že v následujících dnech to tu moc žít nebude. Možná vám něco rychle přednastavím. Nebo vám můžu diplomaticky navrhnout, abyste se zabavili listováním ve starších příspěvcích. A nebo zkuste kliknout na www.clikclk.fr, kde je spoustu inspirace! Až se přes to všechno dostanu, vynahradím vám to ;)

(en) I'm sorry, but due to my school exams, a lot of work with band, running competitions and everything, I won't be posting next 10 days or so. I'm going to a sport camp with school and I'll stuck there till friday.

You can look through my older posts or go to www.clikclk.fr, where you'll find a lot of inspiration!

When I'll get over all these stressful things, I'll make my best to blog the best possible to repair this my abscence ;)

sketchbook

2011-06-03T21:01:00.001+02:00

Poslední dobou mě baví přidávat mezi své čmáranice něco zvenku. Cokoli, co se mi zalíbí. I když co se líbí mě se ostatním zrovna líbit nemusí. Mám mimo jiné lehké sklony k morbiditě- plánuji projekt "dead animals" :D Masový vrah se ze mě však pravděpodobně nestane- přestože mám maso ráda, od svých surových záměrů zvolna upouštím. Když jsem byla malá, chtěla jsem být patoložkou :D

(en) In the last days, I like to make little collages in ma sketchbook. I stick on everything I like. Although not everyone may like what I do. In fact, I'm a slightly morbid person - I'm planning to start a "dead animals" project :D But that's nothing. When I was a little girl, I used to dream of becoming a pathologist :D

Why can't they have a laugh?

2011-06-02T18:39:00.001+02:00

Vrátila jsem se na svou kuchyňskou lavičku, abych vás tou kulturou dočista neumořila :D Tyhle fotky vyjadřují můj aktuální stav- únava. K prázdninám se budu muset dopracovat přes mnohé překážky, a obávám se, že mi to půjde o poznání hůře, než běžcům, které jsem v úterý pozorovala na ostravské Zlaté tretře. Nemluvím jen o bězích, kterých mě také čeká až dost, ale spíš o záplavě nepříjemností spojených s mými nejneoblíbenějšími předměty (takové ty, při kterých je na tabuli více čar a šifer, než je můj mozek schopen absorbovat- jejich zkratky, neúprosně vyčnívající z rozvrhu, jsou Fy, Ch a M. Víme? :D). Ale mám se na co těšit- Prague City Festival čeká! Co vy, taky se hroutíte pod tíhou učebnic, nebo už vám dali pokoj? Jaké máte plány na prázdniny?

A jako bonus- když si fotky prohlédnete pozorně (za případné zdravotní újmy nenesu zodpovědnost), objevíte můj pásek s pejskovou přezkou z Provence a prstýnek s lehce plesnivě vypadajícím kamenem :D

Arctic Monkeys- From the Ritz to the Rubble
(en) After a long time, you can see our kitchen's bench. I'm letting you to have a rest in a ton of culture posts which I'm planning to do :D These photos express my actual feelings- I'm tired. I have a lot of stuff to do before the holiday starts, finally. And which is worse, most of the work is related with my least favourite subjects, as is Physics, Chemistry or Maths. Damn it! But I have a big event to look forward- Prague City Festival, where The Hives will be playing! And what about you, how are your plans on holidays?

Salvador Dalí

2011-05-27T20:29:00.002+02:00

Vysvětlení ke kresbě: Ten podivný objekt v levém rohu je prosím sloní lebka. Dalí, který by se měl nacházet v pravé části obrázku, na ně byl ujetý. On byl vlastně ujetý celý. Kdyby někdo náhodou neporozuměl citátu, říká "Rozdíl mezi mnou a surrealisty je v tom, že já jsem surrealista."
   (en) To explain you the illustration a little bit: the thing on the left side is an elephant skull, an object that Dalí, which is on the right side, admired. The quote says: "The only difference between me and the surrealists is that I'm a surrealist."

     Myslím, že se mezi vámi nevyskytne nikdo, kdo by o něm aspoň neslyšel. A to by se mu líbilo. Jak se opovažuji takhle hádat? Četla jsem jeho Deník Génia. Chcete-li si přečíst jednu z nejegoističtějších knih vůbec, dozvědět se o konzistenci autorovy stolice (vážně), případně se dočíst drby o surrealistech, kteří podle něj, jak vyplývá z citátu, ani surrealisty nejsou, je to správná volba. Myslím, že nic vám nepomůže pochopit dílo tohoto geniálního malíře více, než četba jednoho z jeho deníků. Poznáte totiž, že máte co do činění s člověkem zcela odlišným, žijícím ve svém vlastním vesmíru podle svých zásad a pravidel, který ovšem zároveň nepřipouští, že by byl jakkoli bláznivý. Jak říká, je zcela vážný a zásadně nežertuje. Přesto je možné se u knihy válet smíchy nad řádkami, které napsal.
      (en) I guess that all of you have at least heard his name. And he would like it. How can I dare to guess like this? Wll, I red his Diary of a genius. If you want to read one of the most egoistic books so far, if you want to know everything about the author's excrements (I'm serious!), or if you are interested in some rumours about surrealists that are actually not surrealists at all (as the quotation says), this book is the right choice. I think that nothing can help you understand this great painter better than one of his diaries. In fact, you'll find out that you have something to do with a completely different human being, living in its own universe, but without assuming any kind of foolishness. As Dalí says, he neve jokes. But even though, you can be laughing when reading.

Upřímně řečeno, člověk, který tvoří takové obrazy, těžko může být normální. Jeho vnímání věcí je zcela unikátní. Kromě obsese sloní lebkou, které měl na zahradě svého prázdninového sídla, admiroval také nosorožčí rohy, prý pro jejich tvar. Tvrdil například, že Vermeerova Krajkářka je celá složená z nosorožčích rohů. Posuďte sami :D
(en) To be honest, a person who is able to create paintings of this kind, can hardly be normal. The way he looks at things is completely different. Not only he admires elephant skulls, but also rhinoceros' horns, for its shape. He says that Vermeer's Lace Maker is all made of these horns. You couldn't tell, right? :D

//mimochodem- na Salon.cz si můžete přečíst článek o mém pohledu na módu ;)

unicorn.

2011-05-25T15:25:00.000+02:00

Našla jsem si na pláži roh a rázem ze mě byl jednorožec! Jak málo stačí ke změně :D
Jak vidíte, tyhle fotky nejsou z "mého" lesa. Ani z mého moře. Dvojici Francouzů, se kterými jsem se dala do řeči, vyjely oči v upřímném údivu nad informací, že v Čechách nic takového nemáme. "Počkej... to máte jako jenom bazény?!" zírali na mě. Já už se ale nenechám rozhodit. Někteří nevědí, že jsme v EU, nedůvěřivě hledí, když se dozví, že máme opravdu prezidenta, nebo nás situují někam vedle Běloruska. Ať žije informovanost!

(en) I found myself a horn and I became immediately an unicorn! Sometimes it's so simple to change :D
As you can see, these photos aren't taken in "my" forest. Not from my sea, either. Two French guys I was talking with came like "Oh my God, that's impossible!", when they heard that we don't have a sea in Czech Republic. "Wait... It means you can swim only in swimming-pools?!" they were starring at me. But It doesn't surprise me anymore. Some of them don't know we are in EU, they don't believe we have a president, or they can situate us right next to Belorussia. Uhm... alright. Just a few mistakes!

Do you like music?

2011-05-22T18:43:00.001+02:00

source: musicproductionscourses.net

Jsem si jistá, že všichni máte hudbu rádi. Všechny vás totiž sleduju! Ne, to vlastně ani nepotřebuji - stačí se podívat na les sluchátek, kterým si každé ráno klestím cestu v tramvaji ;)

Jango.com. Možná tuhle stránku znáte, a pokud ano, pak víte, že je to free internetové rádio. Ale ne ledajaké- funguje na principu, že zadáte jméno svého oblíbeného interpreta, a ono vám už automaticky pouští věci od něj a od podobných interpretů. A ve vámi určené intenzitě. Když se vám některá ze skladeb nezdá, jednoduše kliknete na "thumbs down!", a můžete ji vyřadit z playlistu, nebo z něj rovnou odstranit celého interpreta. A jde to i obráceně- když se vám něco zalíbí, můžete si to objednat častěji! A jestli to nechcete nechávat náhodě, můžete si vybrat rádio již hotové. A bonus- registrace není nutná!

Pro mě je tenhle web zázračným objevem. Nemám čas proklikávat se za novou hudbou ani peníze na každoměsíční kupování hudebních magazínů, které stejně nejsou přesně podle mého vkusu, a tahle stránka hudbu najde za mě. Tak co, kliknete taky? ;)

(en) I'm sure you all do, because I follow you! No, I don't need that to know. Everybody in the street is walking around with earphones on. Music rules the world!

Jango.com. Maybe you already know this site. It's a free online radio, which is based on the priciple that you enter the name of your favourite artist, and a robot plays itself his songs and makes a playlist from similar artists immediately. If you don't like a track, you simply click on "thumbs down!", and you can make the track or even the artist disappear from the playlist. And it works in the opposite way, too- if you like something, you can make it play more often! Or you can choose from a wide list of radios that are already done by the site. And you don't even need a registration!

For me, this site is a miracle. I'm too busy to look for new music myself and I don't want to spend a fortune on music magazines, which aren't exactly of my taste, either. This thing does it for me! So, do you feel like clicking on the link, too? ;)

H&M autumn / winter 2011 presentation

2011-05-21T22:21:00.001+02:00

Such a great event! Delicious chocolate fountain and laughing people all around. Isn't it beautiful?
I'll let the photos speak, this time.
/
Skvělá atmosféra, dokonalá čokoládová fontána, smějící se lidé okolo. No není to pěkné?
Tentokrát nechám mluvit fotky.

React on me - co se mi honí hlavou?

2011-05-20T22:29:00.001+02:00

Mám chuť psát. Posilněna citrusem, který pomalu vyprchává. Je zvláštní, že se mi chce nejvíce psát právě v momentě, kdy bych měla mít psaní plné zuby. Nevím proč, ale slohovky najednou vyžadují snad ve všech předmětech. Tímto volným příspěvkem si aspoň odpočinu od uniformních francouzských argumentací, kde je všechno přesně nalajnované.
Nebudu to tu ale zatěžovat školou, té máme všichni plné zuby. Ostatně - ti, co jí plné zuby nemají, nevysedávají u počítače jako já. Jestli se rozhodnete pokračovat ve čtení, může vás hřát u srdce pocit, že mě potěšíte. Abych vám pomohla, sdělím vám předem, že se zamýšlím nad sebou, blogem a vším možným. A vlastně to úplně nedává smysl.

Poslední dobou docela dost čtu. Dlouho jsem na čtení zapomínala, když jsem sotva stíhala přelouskat povinnou četbu. Právě teď je milou přítěží v mé tašce Spalovač Mrtvol od Fukse. Po shlédnutí filmu mě totiž popadla nesnesitelná touha přečíst si i knihu. Když to teď zpětně porovnávám, film se držel literární předlohy přímo úzkostlivě. Ale je to dobře, ta ponurá, melancholická a až mrazivě poklidná atmosféra je úchvatná. Víte, tenhle příspěvek vzniká nejen pod vlivem fernetu, ale taky pod vlivem Spalovače. Stává se vám taky, že když čtete nějakou knihu, máte sklony používat slovní zásobu v ní obsaženou a formulovat věty podobně? Já teď všechny zasypávám výrazy jako "čarokrásná, nebeská", a bojím se, že věta "Ostatně, zvířata trpí také," se taky zařadí do mého repertoáru. A nezasvěceným to může připadat divné.
A teď se dostávám k tomu, kde na to čtení beru čas. Je pravda, že člověk si raději najde čas na knihu, co ho baví, než na knihu, kterou je nucen číst. Ne, že by knihy z povinné četby nebyly zajímavé, ale knihy, které objevím sama, a které si vyberu dobrovolně, mě prostě lákají více. Je to asi psychologický efekt.
Došlo mi totiž, že jsem dlouho nepřidávala na blog tak laxně jako v posledních dvou týdnech. Místo ťukání do klávesnice jsem si prostě četla nebo dělala cokoli jiného. A bavila jsem se! Stávalo se mi, že jsem byla nervózní, když jsem nepřidala příspěvek každý druhý den. Ale tentokrát mě to nechává celkem chladnou. Je to trochu zklamání, ráda bych byla tak zapálená, jako doposud. Z části to asi bude způsobené tím, že jsem neměla čas se ani pořádně nadechnout, ale taky možná tím, že už se to pro mě stává trochu stereotypem. Vyfotit se, upravit fotky, napsat pár vět... Asi už mě to nenaplňuje. Chtělo by to něco nového, čerstvějšího, trochu umění do toho... Elán a nápady bych sice možná měla, nicméně čas hraje proti mě. Uvidíme.

Ano, na fotky pěkně oblečených lidí se skvěle dívá. Je to inspirativní a člověk u toho nemusí tolik přemýšlet. Móda mě pořád baví, ale uvědomuji si, že to není všechno. Design, malba a literatura mě začínají fascinovat daleko více. Zatímco nápaditý "ohoz" máte naservírovaný pod nosem a vidíte ho tak, jak je, nad těmito věcmi se musíte zamyslet, snažit se je vidět z více úhlů a pochopit je. Blogy jsou už tak přemnožené, že se v jejich záplavě dočista ztrácím. Ze všech stran se na mě valí oblečení, a jak tak projíždím svůj google reader, zmocňuje se mě pocit, že všechny příspěvky jsou buď outfitové, nebo komentují nějaké nové kolekce. Asi je to to, co jsem potřebovala. Být přehlcena módou natolik, abych přišla na to, že to není jen o tom.

Tímhle článkem nikoho nekritizuji, jen jsem si potřebovala urovnat, co se mi honilo hlavou v posledních dnech. Taky jsem stále jedna z těch, co vystavují své fotky v dobré víře, že někoho zaujmou. Nedělá mi to problém, ale když takový příspěvek vystavím, připadám si, jako bych někoho šidila. Jako kdybych si všechno zjednodušovala a pořádně se nesnažila. Beztak je to jen přechodné a blog zůstane nezměněn. Změna by ale byla osvěžující.

Děkuji všem, co se dostali ve čtení až sem. Je to obdivuhodné, vlastně už jen to, že jste klikli na příspěvek bez obrázku. Během psaní jsem dokonce stihla vystřízlivět. Neměla bych pít, pan Kopfrkingl ze Spalovače je také abstinent a nekuřák.
Co si o tom všem myslíte vy? Mají módní blogy před sebou ještě dlouhou budoucnost? Čtete i o kultuře?

Pro ty, kdo taky rádi umění - doporučuji blog Raw Purple. Kamarádův čerstvý ultrakulturní blog. I party se dočkáte!

(en) Sorry, that's too difficult to translate. I'm writing my opinion about blogging and about my feelings in general. Art is the only way to run away without leaving home. (Twyla Tharp)

Provence, 9.5.2011

2011-05-17T20:59:00.000+02:00

Obávala jsem se, že jako vždycky budeme mít smůlu na počasí. Myslela jsem, že si se svou korespondentkou skvěle rozumím. Upínala jsem se na to, že všichni průvodci už vyhynuli. Naivně jsem se domnívala, že tentokrát budu fotit jen to podstatné a promýšlet každý záběr. A ještě naivněji jsem se těšila na to, že ve Francii budu jíst samé francouzské delikatesy.
Ve všech případech jsem se mýlila. Počasí naštěstí vyšlo, s korespondentkou jsme svorně mlčely, průvodci nás pronásledovali ve dne v noci, nafotila jsem tak šest set fotek všemožných balkónů a k jídlu mi dávali samé housky (jak francouzské).
Provence je nádherná oblast, hned po Paříži má nejoblíbenější. Malebné vesničky, staré, zničené domy, balkóny, květiny, balkóny, balkóny. Všechno to francouzské se tam harmonicky mísí se starými římskými památkami, arénami, které pamatují spoustu rohy pobodaných toreadorských zadnic. (to aby to neznělo moc sentimentálně :D)
První den, z něhož vidíte fotky výše, jsme navštívili malebné městečko Arles a zříceninu opevněnou spíše než hradbami turistickými obchody- Baux de Provence.

(en) I was worried about weather. I thought I had great relationship with my french correspondent. I wished all gides were death. I was naive thinking that I was taking just as much photos as necessary. And I was even more naive looking forward delicious french food.
But I was wrong in all cases. The weather was great, fortunately, I had nothing to say to my correspondent, guides were following us all the day long, I took over 600 pictures of balconies and I was given tons of sandwiches to eat (how french!).
Provence is just beautiful. All the french things, as are pictoresque streets, old houses, flowers and balconies, are joined together with old roman monuments.
The photos above are from the first day of the trip. We visited a beautiful little city Arles and Beaux de Provence, a destroyed castle surrounded with tourist shops.

Reading magazines

2011-05-11T08:52:00.000+02:00

...that's what I'm surely not doing at the moment. I took photos of the most inspiring pages of Monki magazine, which is full of awesome pictures, clothes and persons!
Take care, I'll be here on saturday :)

You couldn't have done that on a Sunday

2011-05-07T14:23:00.001+02:00

Arctic Monkeys- From The Ritz To The Rubble

Dlouho jsem nevyfotila nic v lese, co? Tak tady mě máte. Lesní jezevec, jak se patří. Ne, kanec bude lepší. Víte, co nejlépe poslouží jako stativ? Hromada klád.

Jestli se vám tento post zdá úplně uhozený, pak máte zcela určitě pravdu. Za prvé jsem poznamenaná tím, že čtu "Deník génia" od Salvadora Dalího, a pak- dnes večer odjíždím na týden do Francie, do Nîmes. To už se na člověku podepíše.

Možná vám předprogramuji nějaký ten článek, ale jestli se tak nestane, můžete mě očekávat v neděli i s náloží fotek!

(en) I haven't posted any forest photos in a while, huh? Well, here I come. A forest wild pig. Do you know what is the best camera stand? A log, of course.

If you find this post crappy, you're definitely right. First of all, I'm marked by the book I'm reading at the moment- "Genius notes" of Salvador Dalí, and then- I'm leaving to France today, to Nîmes. This combination can make one get mad, can't it?

Maybe I'll pre-schedule some posts to you, or if I won't, you can look forward a ton of photos next sunday! ;)

(bag- aukro.cz, shoes: Topshop, ruffle vest: H&M, top: Zara, body chain: DIY, blazer: thrifted, hat: granny's)

Moleskine secrets

2011-05-06T22:59:00.002+02:00

Výše můžete vidět, co dělám, když se mám učit chemii. Nalepený papír je prosím rozstříhaný pracovní list z laborek, povšimněte si rovněž mého vzorného aldehydu, jehož vysoce odborný název zní "crapal" :D
Druhá kresba znázorňuje hororovou scénu z chystaného filmu nebo bezednost mé tašky. Vyberte si. Jistě, že v tašce nosím mrtvoly! I když je tam spíš ukrytá podobná ruka, která záludně schovává věci, co právě v tašce potřebuji vyhrabat.

(en) Below, you can see what I'm doing instead of learning chemistry. The sticked-on white paper was a part of a working sheet, and please notice the beautiful aldehyde, whose scientific name sounds "crapal" :D
The other drawing shows a scene of a movie I'm planning at the moment, or the space which is in my bag. Of course I'm carrying death bodies in my bag! Better explication should be that there is a mysterious hand like this, which always holds the object that I'm desperately trying to find.

Caught trying on sister's skirt

2011-05-04T16:52:00.000+02:00

Nikdy neříkej nikdy. To je to, co bych si měla opakovat před spaním místo modlitby. Tedy ne, já se vlastně nemodlím. Tak místo chemie. Předešlých pár dní bylo totiž tak nabitých, že jsem neměla čas si na blog ani vzpomenout. Chemie, dějepis, čeština- ve zkratce hodiny mučení, ale také jeho odkládání, pití kafe a běhání do kuchyně pro čokoládu (když se učím, sugeruji si, že mám strašný hlad, abych mohla co nejvíce zdržovat). To jen tak pro představu.
Zpátky k tématu. Jako jsem před pár lety tvrdila, že si na své křivé nohy ty odporné upnuté kalhoty nikdy nenavlíknu, jsem před pár týdny napsala přesvědčený post o tom, že nenosím sukně. Asi mi povoluje morálka, ale nemohla jsem jinak. Může za to háemko. Kdyby prodávalo jen samé růžové, květované a nabírané nádhery, asi bych dál vyznávala striktní víru v boha Levise, ale když na mě jdou s šedivou, tak se dávám na scestí. A byl to zážitek. Došla jsem k závěru, že sukně ve větrném počasí dokáže zabavit na dlouho, stejně je tomu v metru, případně při dobíhání tramvaje. Ale nevadí, já si zvyknu.
P.S.: Jestli se chcete zasmát, přečtěte si tenhle příspěvek o sukních :D

(en) Never say never. That's what I should repeat to myself every night before going to sleep instead of a prayer. I don't pray, actually. Instead of chemistry, then. The last few days were so busy that blog was the last thing that got into my mind. Chemistry, history, czech- briefly, hours of torture, but also of procrastinating and fridge-widening. You can imagine it.
But let's go back to the topic. The same as I was saying abot the "ugly skinny trousers" a few years ago, I wrote a post some weeks ago about my skirt phobia. Well, this time, I just capitulated. It's H&M's fault. If they sold just this kind of pinkish, floral and ruffled creatures, I would be still strictly devoted to the God Levis, but as they proposed a grey one, I commited a sin :D And it was an interesting experience! I found out that windy weather isn't the best for wearing skirts, as well as is catching a bus. It doesn't matter, I'll get used to it.

And if you want to have some fun, read this article about skirts :D

Who inspires me - Kelsea Kosko

2011-04-29T22:10:00.001+02:00

Kelsea Kosko. A talented photographer and the Atomica magazine founder from Florida. She often shoots in black and white, but when she uses colour, it's also wonderful. Each of her projects has a special atmosphere. I love the mouvement in her photos!

//Kelsea Kosko. Talentovaná fotografka z Floridy a zakladatelka Atomica magazine. Často fotí černobíle, ale i její barevné fotky stojí za to. Každý z projektů má jedinečnou atmosféru. A miluji ten pohyb v jejích fotkách!

I got a need to feel so I Shake! Shake!

2011-04-27T17:13:00.003+02:00

The Subways- Shake Shake!

Tenhle historický moment si pořádně zapište - poprvé na tomhle blogu vidíte kvalitní fotky! Je to tím, že je pořídila Adrianka :) Tristní ale je, že dost možná taky naposled.
Dalším překonaným rekordem je počet hodin, co jsem dneska naspala- činí to krásnou, poctivou hodinku a půl. Ale kvůli tak skvěle stráveným pár hodinám se toho spánku klidně pro jednou vzdám. I té pečlivě budované pověsti poslušné, seriózní školačky, na které si tak zakládám. A kdo jste vzal tu poslední větu vážně, už to s vámi vážně začíná jít s kopce. Pozor na to.

(en) Remember well this historical moment - for the first time on this blog, you can see a good-quality photos! It's because these are taken by Adrianne :) What is sad is that probably for the last time even.
Another record broken is the time that I'd spent sleeping today- a good, honest one hour and half. But I don't have any problems with separating myself from sleeping because of these perfect few hours I spent with friends! And I could separate myself even from the well-built reputation of a good, hard-working and serious schoolgirl that I take pride in so much. Oh no, kidding! If you took the reputation thing for serious, you should really do something, It's getting worse with you.

(hat- a random shop in Corsica, shorts: DIY, dotted shirt: thrifted, tee and sandals: H&M)

I'm with the band

2011-04-25T16:42:00.002+02:00

Nahráli jsme s kapelou první single! Říkala jsem si, že by mohlo být legrační vám ho pustit. Z té německé části nerozumím ani slovo, tak doufám, že to ty německy mluvící z vás moc nepobouří (jediné slovo, které je identifikovatelné, je totiž "genitál" :D). Hlavně to neberte moc vážně!

(en) Our band has recorded its first single! I just thought it would be funny to show it to you :D I don't understand a word of the deutch part, so I hope these who do understand won't be too shocked :D Don't take it seriously, please!

Kdyby se vám chtělo, můžete nám dát "like" na facebooku, nebo se pobavit na našem Bandzone. Nebo na kapelový blog, který se pokouším zprovoznit :D

Blogger friday.

2011-04-24T14:08:00.000+02:00

tahle je od Danči (psali jste mi, že jsem legrační, když se směju? :D

Když se sejdou bloggerky z Brna a "zasraný pražáci", to je něco! Stalo se to v pátek dopoledne. Postupně jsme ohrožovaly a křikem obtěžovaly okolí v Topshopu, H&M, Panerii v Dlouhé a nakonec v krásné zahradě na Strossmayerově náměstí, kde naštěstí nebyl nikdo, a když už nějaká ta dvojice důchodkyň přišla, rychle se zase raději otočila. Zkoumaly jsme Dančinu dinosauří kostru, Boo jelení ponožky, obdivovaly Adrianiny fotky a marně se snažily vyfotit Vell, která nezůstala na místě, protože se nemohla dočkat zmrzliny. A u toho jsme se ještě stihly věnovat lingvistivkým debatám na téma "brněnština" versus "pražština".

(en) We met bloggers from Brno on friday morning. We went through Topshop, H&M, Paneria and ended in one Prague's beautiful garden. We had loads and loads of fun and compared differences between our czech dialects. Cookies has a dinosaur spine, Boo wore amazing deer socks, Adriana takes the best photos and Vell was impossible to photograph, because she was hurrying to eat an ice-cream.

Mad as a hatter

2011-04-22T21:32:00.001+02:00

Jak si užíváte prázdnin? Já se ani nestihnu zastavit, jak mám plný program. Tak je to nejlepší :)
Kdyby vás to pokoušelo propadnout dojmu, že mám na sobě sukni nebo šaty, zavrhněte tu myšlenku. Je to sice těžko identifikovatelné, ale na šedivém tílku mám krajkové tílko a pod ním černé volné šortky z H&M (díky, 2x Káťo!) :D Jsou tak pohodlné, že kdybych chtěla, můžu si dát nohu za krk. Vzhledem k mé šílenosti by tato činnost nebyla až tak překvapivá, ale realita je tristní- jsem tak neohebná, že se sotva dotknu země :D

(en) How's your Easter holiday? The mine is extremely busy, and I'm fully enjoying it!
If you wander what the hell I'm wearing, it's a grey tank top with the lace top on it, hiding black, super comfy short from H&M. I'm so free in it that I could ever put my leg up to my head, but sadly, I'm so rigid that I've got difficulties with touching the ground. No legs behind my head, then! Or at least not MY legs :D

DIY canvas bag

2011-04-21T11:06:00.003+02:00

Ne, tu tašku jsem si neušila, to bych teď nemohla psát tenhle článek kvůli rozpíchaným prstům. Moje šicí schopnosti jsou na takové úrovni, že se k sešívanému předmětu často sama přišiju (aspoň nějakou částí těla či oděvu). Má to jedinou výhodu- jsem zběhlá v párání :D
Kromě designu potisku jsem neudělala vlastně vůbec nic, musím poděkovat jen šikovnému papíru z ebay, tiskárně a naší předpotopní žehličce. Ten nejdokonalejší člověk na ní je zpěvák The Hives, Pelle Almqvist.

(en) I didn't sew the bag myself, if it was the case, I couldn't be writing this article right now because of hurting fingers. My sewing skills are on as high level, that I sew a part of myself or of my clothes to the thing that is being sewn. That has an only advantage- I'm good at unsewing :D
Beyond the print design, I did practically nothing- I just have to thank the great transfer paper from ebay, our printer and a prehistorical iron. The most amazing person on it is The Hives' singer Pelle Almqvist.

EDIT: You can buy the transfer paper here on ebay.
/Nebo pro ty, kdo ebay účet nemají- normálně na českém internetovém obchodě czpocitac.cz

Moleskine's birth

2011-04-20T22:36:00.004+02:00

This is historically the first drawing in my moleskine. I got one today from my friend as an early birthday present and I'm not quite sure how will I call him. Without a secret name, it wouldn't be funny, right?. Hugh is getting on my mind (you know I'm a House MD lover, don't you?), but it's kind of hard to pronounce, any other suggestions? :D It's great- not only because of its design, but more importantly because It pushes me into drawing :D What do you think about it?
(the scan sucks, the colours aren't that bright in real)

/Tohle je historicky první kresba v mém moleskinu. Neutrácela jsem, dostala jsem dnes jeden od kamarádky jako narozeninový dárek (s předstihem), díky! Ještě nevím, jak mu budu říkat (musí přece mít nějaké krycí jméno, jinak by to nebyla legrace, ne?), napadá mě jedině Hugh (víte, že ujíždím na sledování Dr House, ne?) . Ale to se blbě vyslovuje. Máte nějaké jiné návrhy? :D
Je skvělý- nejen díky svému designu, ale především proto, že mě motivuje ke kreslení. Co si o tom myslíte?
(ten scan je debilní, barvy ve skutečnosti nejsou tak přesycené.. moc kontrastu)