Deautomatizace

Přináším chatrný důkaz své existence a je to zvláštní. Nemám na mysli existenci samotnou; spíš jsem se odvykla se na blogu exponovat. Je to dost absurdní, když nad tím tak přemýšlím... nejbizarnější je skutečnost, že mi to dříve přišlo normální. Automatické. Ale jakmile se v tom automatismu vytvořila trhlina, najednou se celý proces ukázal být komický.
Nicméně, fotila mě Ivii, která ve svém článku hezky popsala celé odpoledne, sestávající z velmi konceptuálního kulturního zážitku v podobě netopýrů Jiřího Kovandy v Bistru 8 a pocitu nepatřičnosti, který nastupoval poté, co se zdálo, že ve všech kavárnách na Letné je uzavřená společnost. :)

(en)
I'm bringing you a weak proof of my existence. It feels strange to me to expose myself in a blog post again. It's been a while since I did it for the last time, and kind of lost the habit. When I think about it, it's a weird process. What is most absurd about it is the fact, that I actually used to consider it as normal, automatic. But once the automatism was broken, all the comics of taking oneself on photo emerged.

//bag: The Imaginary Self