16 November 2012

TATE MODERN

Komentovaná miniprohlídka toho, co mě zaujalo v londýnské Tate Modern gallery.
/a guided minitour of what I found interesting in the londonian Tate Modern gallery.

Nejsem moc zatížená na abstrakci. Ale Cy Twomblyho (Cy Twombly page) obraz nazvaný Bacchus, Psilax, Mainomenos, ve svých obrovských rozměrech dominoval výstavní síni a upoutal mě svou monumentalitou. Čekala jsem opět něco jako "Bez názvu" nebo "Rudé spirály", a s mytologií spjatý název mě úplně zaskočil. Díky wikiprůzkumu teď vím, že Bacchus a Psilax jsou označení boha vína Dynonýsa a Mainomenos je stav šílenství účastnic rituálů v rámci Dyonýských slavností, ve kterém měly pojídat syrová svířata a možná i lidi. Teď už ty rozpité, jakoby v deliriu malované linie dávají větší smysl.
/
I'm not very keen on abstract paintings. But Cy Twombly's (Cy Twombly pageBacchus, Psilax, Mainomenos dominated the exhibition hall in its huge dimensions . The mythological name of the painting really surprised me. Thanks to wikipedia, I know than Bacchus and Psilax are names of Dionysos, the god of wine, and Mainomenos is a state of madness of women during the Dyonisian Mysteries, when they were eating raw animals and probably even people. Suddenly, the as-in-delirium painted bleeding lines make much more sense.


Fotomontáže Johna Heartfielda, reagujícím na vzestup děsivé nacistické ideologie, byla vymezena celá místnost. Samozřejmě mě zaujal znetvořený Hitler a jiní mocnáři v mnoha variacích, a říkala jsem si, že umělec se opravdu nebál ničeho. To jsem ještě netušila, že se se jménem zanedlouho setkám v jiném kontextu - na přednášce o exilové protinacistické výtvarné scéně v ČSR. Heartfield byl jedním z německých autorů uprchnuvších do ČSR po Hitlerově nástupu k moci, působil u nás až do r. 1938 ve spolku Mánes. I přes svou opovážlivost dožil až do r.1968.
/
John Heartfield
's photomontages were a reaction of  the monstrous Nazi ideology rise. Of course that I got attracted to the various deformations of Hitler and other leaders, and I told to myself that he couldn't have been afraid of anything. At that moment, I hadn't have an idea that i was going to meet with his name again in a different context - on a lecture on exil anti-Nazi art scene in Czechoslovak Republic. He was one of the German artists who emigrated to my country after Hitler's takeover of Germany and he lived in Prague up to the occupation in 1938. Despite his impudence, he lived up to 1968.


Giorgio de Chirico je jedním z mých oblíbených malířů, což jde neodmyslitelně ruku v ruce s tím, že byl jedním z průkopníků surrealismu. Obraz výše je nazván The uncertainty of a poet (1913). Kompozice mimo čas a prostor konfrontuje antickou sochu a architekturu se současností; roviny jsou neuspořádané; perspektiva působí, jako bychom se na sochu dívali z vrchu a na budovu zespodu, banány jsou podivně nakupeny, stíny jsou stroze geometrické... fascinuje mě spojení všech těchhle absurdit, zrozených snad z de Chiricova snu.
/
Giorgio de Chirico is one of my favourite painters, which goes together with the fact that he was one of the precursors of surrealism. The painture above is called The uncertainty of a poet (1913). The composition is completely detched of time and space, combining the antique statue and architecture with contemporary elements. The plans are disordered, the perspective looks like if the spectator was placed above the statue, but at the same time under the building; the bananas compose a weird shape and the shadows are sternly geometric... I'm fascinated by the combination of all these absurdities, which were probably born in a de Chirico's dream.

Philip Guston - Head I (1965) - na tomto obraze je zajímavá technika - malíř nejdříve nanesl černou barvu a následně ji "odstraňoval" překrýváním bílou. Že nám za tohle učitelky výtvarky na základce spílaly?
/
Philip Guston - Head I (1965) - the technique is what's most interesting about this one. The painter began with painting a layer of black pigment and after covered it unevenly with the white pigment.




Na mnohých fotkách ze hřbitovů mě možná zastihnete vysmátou, před Seated Figure od Francise Bacona (1961) jsem ale zachovala konsternovaný výraz /za který se vám omlouvám, haha/. Agresivní souhra barev (ve skutečnosti jsou studenější), typicky rozmazaná tvář a vůbec celek na mě působily silně deprimujícím dojmem. V jaké situaci se asi nachází portrétovaná osoba? Jaký je důvod její přítomnosti v místnosti?
/
On many photos from cemeteries you can see me laughing, but in front of Francis Bacon's Seated figure (1961) I remained dismayed /I'm sorry for that, haha/. The agressive colors, typically smudgy face and the whole had a strongly depressing impact.


Leon Kossoff - Man in a wheelchair (1959-62). Tato malba už připomínala téměř reliéf. Byla bych si myslela, že je to jedna z těch rychle, spontánně vytvořených... a když se podíváte na dobu vzniku, dojde vám, že vůbec. "Model", tedy malíř John Lessore, chodil pózovat 1x-2x týdně po dobu celých tří let. Kossoff se tedy prý během té doby zabýval spíše studiemi, atp., ale u tak expresivní malby, postrádající jakékoli detaily, to zaskočí. Zdá se mi ale, že styl geniálně vystihuje stav toho člověka na vozíku - jako by se mu roztékaly svaly.
/
Leon Kossoff - Man in a wheelchair (1959-62). This painting looked  more like a relief. I would have said that it was one of the fast, spontaneously created paintings... but if you look on the date of creating of the masterpiece, you realize that that's not the case at all. The "model", painter John Lessore, posed 1-2x a week during the whole three years. Kossoff was producing mostly studies during this period, but it's really suprising in case of such an expressive un-detailed painting. I find that the style captures perfectly the state of the person - as if all the muscles were melting.

16 comments :

  1. Tate modern je jedno z mých oblíbených londýnských míst...děkuju za připomenutí :D :)

    ReplyDelete
  2. tate modern = <3 tú miestnosť kde je surrealizmus a dadaizmus milujem úplne najviac a ešte aj maľby sú tam tak nahusto, že neviem kam skôr pozrieť :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. to teda... vitrína se surrealistickou skupinou, naproti Dalí, atp.... dokonalý .)

      Delete
  3. Byla jsem tam bohužel jen jednou a to na hrozně krátkou dobu, takže projít to všechno opravdu nešlo. Ale bylo to užasný!

    ReplyDelete
    Replies
    1. to já taky... ale stejně jsem si vyfotila oblíbence, a právě proto, že jsem je nestihla dostatečně prostudovat na místě, jsem si k některým něco dohledala :)

      Delete
  4. tá posledná maľba ma úplne dostala!

    ReplyDelete
  5. Paráda! Snad do Londýna taky ještě někdy zavítám.

    ReplyDelete
  6. tak aspoň nějak jsem se tam koukla.D malby od F Bacona jsou úžasné.. nejraději mám od něj variace na papeže

    ReplyDelete
  7. jak vidím Chirica, tak jsem si vzpomněla na tenhle citát, co mám zrovna na nástěnce: „Aby se umělecké dílo stalo skutečně nesmrtelným, musí se vymknout všem lidským hranicím: logika a zdravý rozum budou jen překážet.“ :)
    jinak v Tate jsem byla jednou, a po tomhle článku tam musim ještě zajít...

    ReplyDelete
  8. Vypada to zajimave, mozna se tam pujdu podivat :P:D

    ReplyDelete
  9. komentovaná prohlídka to zní skvěle! a zajímavá díla dík za sdílení :)

    ReplyDelete
  10. Mě strašně štve, že jsem na Tate modern měla jen asi dvě hodiny, protože jsme se kapku ztratili a přišli kousek před zavíračkou:/ každopádně komentovaná přehlídka skvělá, mohla by být delší:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. nebyla jsem tam o nic déle... to chce návrat a prohlídku po etapách :D
      díky! .) Víc jsem si toho právě v tom spěchu ani nezvládla vyfotit :(

      Delete
  11. mas mega bundu !!! fakt se mi libi:)

    ReplyDelete

Thank you for the finger movements you invest in writing a comment ! .)

česky/ english/ français