21 July 2014

New blog, all fresh!



Směj se, Paříži. Dilema z předchozího článku vyřešeno. Sraz na
www.risparis.blogspot.com


20 July 2014

neuchopitelná Paříž.



Osciluji mezi tendencí přestat přispívat úplně, zmizet po internetových staletích z blogové sféry a dělit se o zážitky jen s lidmi blízkými, a myšlenkou na změnu stylu mého síťového působení. Ono to ale nakonec je jedno a totéž, protože vývoj čtenářské základny této zvrhlé adresy směřuje postupně k rodinně-přátelským kruhům.
Život v Paříži je natolik podnětný, že by se toho o něm daly napsat celé řady blogů. Jenže to je právě asi hlavní úskalí celé záležitosti – zatímco doposud jsem nemusela přemýšlet nad tím, jak město podat, poněvadž byl můj pobyt v něm omezen na pár dní, a tak jsem mohla beztrestně smíchat portály kostelů s odpadkovými koši s poznámkou, jak to zase bylo nabité, s každodenním zažíváním města přichází čas na nějaký systém. Mohla bych sem sice dál sypat fotosměsi, ale nevedlo by to k ničemu jinému, než že by se všechna ta diverzita rozplynula do dojmu monotónnosti. Jsem zde svědkem mnoha extraordinérních scén a často - neplánovaně - i jejich aktérem; dokážete si ale jistě představit, že v takových situacích se fotit nehodí. To bych vám už třeba taky nemusela napsat nikdy v důsledku něčí výbušné reakce na vytasení fotoaparátu, haha. Nelehký to úkol. Ale třeba už mám nápad. Ono to ostatně nějak vykrystalizuje, možná do ticha, možná ne.

05 July 2014

existuji


Odteď tedy na čas v Paříži. Anachronicky tu natahuji nohy skrze chodníky všemožných čtvrtí, některých více než jiných. Jsem ohlodávána hmatatelným sluncem a váhavým deštěm. Do dásní se mi vpíjí káva barvy mých bot. Lidé se hemží, prochází oslněným zorným polem jako přeludy z vybledlého polaroidu. Nad červenými světly se nepozastavuji. Nezastavuji a přesto stojím. Děje se všechno a neděje se nic.
/
Už zase fotím popelnice, desky a záchody.






Paříž prý. Terasy kaváren, rozkvetlé balkóny, bagety a tak.



Pá.

04 June 2014

Paper obsessed








Galerie Dvorac sec v Dlouhé ulici mě poslední dobou mile překvapuje. Včerejší odpoledne mi zpestřila výstava Paper obsessed + 2, která představuje několik současných prací... na papíře. Jak nečekané, vím. Výstavní prostor není příliš rozlehlý, a tak se nemusíte bát, že budete po vstupu umučeni uměním. Nečeká vás ani dusivé seskupení deseti nicneříkajících konceptuálních děl; výběr je pestrý a divácky velmi přístupný.
Mezi vystavenými umělci narazíte například na Romana Týce (pobavilo mě jeho dílo bez názvu, které vidíte na první fotce, jehož podobnost s orvanou nástěnkou, pokrytou vrstvami plakátů, nebude čistě náhodná), Kryštofa Kinteru, Jakuba Špaňhela (kdyby mi doma visel jeho Lustr - viz. druhá fotka - klidně bych svítila jen svíčkou), Vladimíra Skrepla (třetí fotka, vpravo), Josefa Bolfa nebo ilustrátorské duo Jiří Franta & David Bohm. To jen co se týče mých oblíbenců. Takže doporučuji. Papír je fajn a výstava též. Čas máte do 26. června.