Who inspires me - Miroir noir

Eva (Adolf in my eyes) Brown

 

 

Miroir Noir je projekt, stojící na spolupráci dvou umělců z naprosto odlišných koutů Evropy - všestranného slovenského umělce Miloše Koptáka a rovněž škálu výtvarných médií pokrývajícího Španěla Raie Escalé. Malují během šílených uměleckých setkání v Bratislavě a Barceloně, přičemž tvoří zároveň, ale do svých prací navzájem i zasahují. Z této zajímavé formy spolupráce pak vzniká poměrně temná tvorba, jejíž stékající barva evokuje dekadentní atmosféru, o to více, když její proudy brázdí portréty svatebčanů či dětí. Svůj cíl popisují jako "aktualizování nejtemnějších slovenských a španělských tradic skrze jejich národní ikony" a ponurá atmosféra v pracích rozhodně nechybí, jak můžete sami posoudit. Celá jedna série je věnována přímo diktátorům. Mám ráda tenhle styl malby - úsporné barevné pojetí, rychlé, široké expresivní tahy.

Ale dost bylo tlachů - doporučuji vám zabloudit na jejich web, nebo pokud disponujete skrytými fondy, na Saatchi online, kde jsem je též objevila, a pořídit si jedno z jejich děl.

pique-nique

Když jednomu už z toho učení na maturitu hrabe, mozek se zadře, přečtení jedné strany trvá bezmála hodinu a důkaz o ukládání vědomostí neexistuje (snazší je doložit jejich zapomínání), všechny vnější okolnosti jasně naznačují, že je čas na piknik! Zdraví prospěšné a na duchu povznášející. Teď všechny integrály hravě zvládnu, proložím si to lidovými demokraciemi a usnu s pocitem, že přesně vím, jak se jednotlivé části Afriky zapojují do procesu mondializace. Určitě.

(tričko sekáčové, sandály asosové, kdyby náhodou něco.)

The Collage Project

Pamatujete si na příspěvek o výstavě Jiří Kolář&Béatrice Bizot: Korespondáž, nebo ještě lépe, sami jste tuto výstavu navštívili? Já si pamatuji výstavu samotnou i příspěvek o ni, na mou paměť to výkon poměrně úctyhodný (například data mezi válkami uzavřených smluv nějak pojmout nechce), a dokonce nejen to - byla pro mě takovým stimulem, že jsem se na jejím základě rozhodla znovu oživit papírovou korespondenci. A do obálky rovnou také přidat nějaký smyslu (nebo nesmyslu) plný papír navíc, jako Kolář. Když mám kolážovou chvíli, slepím nějakou tu více či méně nahodilou kompozici, a pak se zpětně snažím vzniklé koláže přiřadit k lidem, které mám v "adresáři" čekající na dopis. Což je na tom všem asi nejtěžší.
Je to dnes takový anachronismus - v době, kdy poštou mezi letáky penkaufglidlobusland superhypermarketů, účty a výpisy přichází jen zřídka velikonoční či vánoční přání od tetičky z druhého kolene, se snažím poslat něco upřímně myšleného. Smysl to má minimálně pro mě, poněvadž ráda vystřihuji kusy papíru a přemisťuji je do jiných kontextů. A vidina člověka někde jinde ve světoprostoru, kterak drží o pár dní později v ruce tentýž kus papíru a vnímá ho zase jinak než já, je prostě fascinující. To internetově nejde, ha.
Výše tedy dvě z již odcestovavších slepenin, průběžně budou další (ale vždy až poté, co je adresáti obdrží - kdyby digitální cesta předběhla tu tradiční, pěkně bych si protiřečila).

(en)
The exposition I've visited about a month ago (that you may have seen in the post Jiří Kolář&Béatrice Bizot: Korespondáž) left a special impression on me. It inspired me on the point that I decided, following the example of the czech artist involved, to send letters which would include not only words, but also collages. First, I create the more-or-less-random paper compositions, later I decide who I will send it to, which is maybe the most difficult part of the process. I'm fascinated by the vision of a person in a different part of the world holding, a few days later, the same collage I've sent, attributing it an other explanation. 

exploration

Dnes mám pro vás tři doporučení:

1) Využijte prostředí ke vlastnímu pobavení, zvlášť, když je hezky. Žebříky, chodby, obrubníky, lavičky, podivná zákoutí, dvory, slepé i vidoucí ulice, všechno je to skvělé.

2) Vlezte všude, kde to vypadá zajímavě, nejlépe s těmi správnými lidmi.

3) Obzvláště vám doporučuji vlezení do Galerie kritiků v Paláci Adria, a to honem, než tam 2.5. skončí výstava Marka Ormandíka, nazvaná Purgatorio. Slovenský malíř s unikátním, poměrně sugestivním stylem a specifickou tematikou. Máte-li rádi expresionismus, myslím, že nebudete zklamáni, barvy jsou fascinující. 20Kč a spoustu vjemů.